Ochočení potomci dinosaurů: Dlouho před slepicemi lidé domestikovali kasuáry

Když si naši předkové před 5 až 7 tisíci lety ochočili drůbež, byl to pro ně nepochybně velký krok vpřed. Ještě dlouho předtím ale lidé na Papui-Nové Guineji domestikovali kasuáry. Ukazují to archeologické nálezy vaječných skořápek kasuárů na lokalitách Yuku a Kiowa na novoguinejské Vysočině, staré okolo 18 tisíc let. Vyplývá z nich, že lidé z vajec vychovávali kuřata kasuárů. Některé skořápky také vykazují stopy po vaření.

Na výjimečný osud kasuárů ukazují i další okolnosti. Když se dávní lidé dostali do blízkosti mohutných ptáků na ostrovech, jako byli například moa na Novém Zélandu nebo „sloní ptáci“ aepyornisové na Madagaskaru, v relativně krátké době došlo k vyhynutí ptáků. Kasuáři na Nové Guineji a v Austrálii ale dokázali přežít ve společnosti lidí desítky tisíc let. Podle Kristiny Douglass z americké Pensylvánské státní univerzity to bylo výsledkem snah místních lidí o domestikaci kasuárů. Jejich chov byl ve srovnání s lovem snadnější způsob, jak získat maso a vejce kasuárů.

TIP: Příliš důvěřivý dronte mauricijský: Blboun nejapný je smutným symbolem lidské hlouposti

Málokteří ptáci v sobě mají tolik z druhohorních dinosaurů, jako právě kasuáři. Jsou to sice býložravci se zálibou v ovoci, zároveň ale dovedou být velmi agresivní. Jak je u ptáků obvyklé, jejich nejnebezpečnější zbraní jsou nohy – naštvaný kasuár dokáže svým ostrým drápem roztrhnout člověka jedinou ranou. Jejich chov je nebezpečnou zálibou, která si, především zpočátku, nepochybně vyžádala řadu zranění a lidských životů. Na Nové Guineji je přesto chovají dodnes.