Papua-Nová Guinea: Skok z doby kamenné

Papua-Nová Guinea se podle některých analytiků nachází na pokraji politického a ekonomického kolapsu. I když ekonomika je v posledních letech na vzestupu a politicky se situace v zemi také spíše uklidňuje, je pravda, že oblast je do značné míry nestabilní. Země čelí vysoké kriminalitě a všudypřítomné korupci. Většina obyvatel žije v chudobě a postrádá přístup ke zdravotní péči a vzdělání.

Pralesní Babylon

Nová Guinea je jednou z kulturně a etnicky nejpestřejších oblastí světa. V odlehlých údolích obklopených strmými horami se během staletí vyvinuly stovky etnik s rozdílným stylem umění, tanci, způsobem oblékání a jazykem. Podle aktuálních údajů je jen s východní části ostrova (tedy nezávislým státem Papua-Nová Guinea) spojeno celkem 841 různých jazyků, i když 11 z nich už není aktivně používáno.

Pro lepší představu je potřeba uvést, že více než osm stovek jazyků v této oblasti reprezentuje zhruba osminu všech jazyků světa. Většinou z nich však nehovoří více než 1 000 lidí. Vůbec nejrozšířenější řečí je Enga, jímž se dorozumívá jen asi 200 000 lidí. Hlavním komunikačním nástrojem je proto v dnešní době tzv. Tok Pisin, což je směs místních dialektů, zkomolených výrazů z angličtiny a dalších jazyků.

Zobrazit na mapě Googlu

Bohatství země chudých

Kromě kulturního a jazykového bohatství má země ještě jeden primát – stále jde o zřejmě nejméně probádanou část světa a přírodovědci jsou přesvědčeni, že v odlehlých regionech na své odhalení čeká množství dosud neznámých druhů živočichů a rostlin.

Obdobně neodhalená zůstávají ložiska minerálních nerostů. Díky těm již objeveným se v posledních letech daří místní ekonomice, která například v roce 2011 byla šestou nejrychleji rostoucí ekonomikou světa. V roce 2012 pak mohli vládní úředníci poukázat na desetiletí nepřetržitého ekonomického růstu, přičemž od roku 2007 rostlo hospodářství každoročně o více než 6 %, a to navzdory globální finanční krizi v letech 2007/8. Přesto však většina zdejších obyvatel žije v extrémní chudobě a hospodaří s částkou, která minimálně překračuje hodnotu jednoho dolaru denně.

Lesy v rukou Papuánců

Vývoz minerálního bohatství, včetně zlata, mědi a nafty, tedy posunuje papuánské hospodářství stále výš. Většina obyvatel (85 %) je ovšem stále odkázána na jednoduché zemědělství, i když se prosazují i sofistikovanější zemědělské postupy ve větším měřítku. Obrátky nabírá především pěstování palmového oleje, kvůli němuž velmi rychle mizí původní pralesy. Ruku v ruce s tím jde samozřejmě i komerční kácení dřeva, často vedené a financované čínskými společnostmi. Mezi roky 1972 a 2002 byla vykácena nebo jinak zničena bezmála čtvrtina veškerých deštných pralesů v této části světa. Při současné míře odlesňování bude do roku 2021 ztracena nebo vážně narušena polovina někdejších pralesních ploch.

Dá se říct, že rychlejšímu odlesňování brání vedle špatné dopravní infrastruktury a obtížnému terénu především zvykové právo, díky němuž jsou za právoplatné majitele lesa považováni původní obyvatelé žijící v dané oblasti. Zejména na nich tedy záleží, kolik dalších desetiletí novoguinejské pralesy přečkají.