Neuskutečněné mise: Deset astronautů, kteří se neprošli po Měsíci (2.)

6. James McDivitt se zřekl role pilota

Podle šéfastronauta Donalda Slaytona byli pro první přistání na Měsíci nejlépe připraveni Frank Borman a James McDivitt. První zmíněný však nominaci odmítl a druhý svým způsobem také: McDivitt se totiž chystal na let Apolla 9, tedy první test lunárního modulu. Slayton mu údajně nabídl možnost z této posádky odejít, ale astronaut nechtěl utíkat od rozdělané práce, které věnoval několik let života. S Apollem 11 se tak na Měsíc nepodíval.

Nepřehlédněte přechozí díl článku s astronauty jako Borman, Grissom nebo Lovell

Záhy dostal druhou možnost: letět jako pilot lunárního modulu mise Apollo 14 v čele s Alanem Shepardem, jenž se po vleklých zdravotních problémech vracel do vesmíru. McDivitt ovšem odmítl, protože měl za sebou už dva lety – Gemini 4 a Apollo 9 – v roli velitele, kdežto Shepard absolvoval „jen“ patnáctiminutový suborbitální skok v kabině Mercury. McDivitt proto trval na tom, že poletí jako velitel „čtrnáctky“, ale Slayton nesouhlasil – prosazoval služebně staršího Sheparda do vyšší pozice. McDivitt si tak zřejmě svým nekompromisním postojem zavřel dveře i k dalším misím a z oddílu astronautů odešel. „Jeho“ místo v Apollu 14 pak zaujal nováček Edgar Mitchell.

7. Russell Schweickart a silná nevolnost

Veterána z Apolla 9 Russella Schweickarta si Donald Slayton vážil jako nesmírně schopného astronauta – dokonce tak schopného, že ho chtěl posadit do lunárního modulu Apolla 15. Jenže Schweickart trpěl při své první kosmické misi silnou nevolností, kvůli níž se dokonce musel změnit plán letu. Slayton se domníval, že šlo o nevolnost stejné intenzity jako u jiných astronautů, jen byl Schweickart k lékařům „zbytečně upřímný“. Každopádně právě kvůli vynucené změně mise Apollo 9 nepředstavoval astronaut přijatelného kandidáta pro lunární modul Apolla 15, a na Měsíc se tak nevydal.

8. Michael Collins s díky odmítl

„Kdybych věděl, že velení ‚sedmnáctky‘ navrhne Slayton Collinsovi, asi bych na jeho nabídku kývl,“ vzpomínal po letech Eugene Cernan na peripetie se složením posádek Apolla 16 a 17. Slayton mu nabídl post pilota lunárního modulu Apolla 16, Cernan se však domníval, že by měl své třetí misi už velet. Šéfastronaut ho upozornil, že se zřejmě připravuje o procházku po Měsíci, Cernan ale trval na svém – doufal totiž v pozici velitele Apolla 17. Tu ovšem Slayton předložil Michaelu Collinsovi, veteránovi z Apolla 11, který při legendární misi kolem Měsíce „jen“ kroužil. Jenže Collins odmítl, a šéfastronaut se pak přece jen obrátil na Cernana, který se tedy od letu Apolla 17 pyšní titulem „poslední člověk na Měsíci“.

9. Joe Engle uvolnil místo geologovi

„Nejtěžší bylo vysvětlit dětem, že táta na Měsíc nepoletí,“ vzpomínal na své vyřazení z posádky Apolla 17 pilot Joe Engle. Připravoval se sice na misi společně s Eugenem Cernanem a Ronaldem Evansem, ale na nátlak americké vědecké obce jej nakonec nahradil geolog Harrison Schmitt. Do vesmíru se pak Engle dostal dvakrát jako velitel raketoplánu. Když jsem se po letech ptal Cernana, s kým by na Měsíc letěl raději, odpověděl: „Moje volba by jednoznačně zněla ‚Joe Engle‘.“

10. Richard Gordon boj o sedmnáctku prohrál

Na misi Apollo 17 se chystali Eugene Cernan, Ronald Evans a Joe Engle, na „osmnáctku“ pak Richard Gordon, Vance Brand a Harrison Schmitt. Zrušení Apolla 18 ovšem neznamenalo vyřazení druhé trojice ze hry. Naopak – rozjel se ostrý souboj. Ve druhém týmu byl totiž geolog Schmitt, kterého k letu na Měsíc prosazovala americká vědecká obec. Nabízela se dvě řešení: Buď ho přeřadit do Apolla 17, nebo přesunout celou posádku. Sám Schmitt lobboval za přesun kompletní trojice, s níž už se delší dobu připravoval. Jeho velitel Richard Gordon se však nakonec po Měsíci neprošel.