Unikátní vozidla ve službách kosmonautiky: Na zádech japonské housenky

K přesunu raket na místo startu se používají nejrůznější dopravní prostředky. Ostatně jde zřejmě o nejznámější a nejběžnější využití vozidel v kosmonautice, s jakým se lze setkat. Japonci však mají něco, co jinde na světě nenajdeme: kolová vozidla připomínající housenku, jež dopravují na místo startu mobilní věž včetně rakety. Přeprava jednoho nosiče třídy H2 vyžaduje vždy dvě vozidla, na každé straně věže jedno. Systém zůstane zachován i pro nový typ H3, který ovšem využije inovované transportéry. A právě na ně se zaměříme.

Padesát šest kol

Zatímco starší typ vozidel vzešel z dílen společnosti Mitsubishi Heavy Industries, novější a modernější verzi vyrobila firma Nippon Sharyo, od předešlých transportérů se však příliš neliší. První a na pohled patrný rozdíl představuje barva: Staré typy jsou zelené a víc připomínají housenku, nové jsou naopak převážně bílé. Na délku měří 25,4 m, na šířku 3,3 m a rozměrově se prakticky shodují s předešlou sérií.

Oba transportéry vždy zajíždějí pod mobilní věž a poté ji nadzvednou. Hmotnost jednoho vozidla činí asi 150 tun, maximální nosnost úctyhodných 1 460 tun a rychlost s nosičem až 2 km/h, bez zatížení pak 3–4 km/h. „Housenka“ má neuvěřitelných 56 kol na 14 osách, přičemž jeden pár kol tvoří samostatnou jednotku, která vydrží zatížení 44 tun a lze ji nezávisle ovládat pomocí elektromotoru. U všech párů najdeme i hydraulický systém zajišťující zdvih. Pneumatiky jsou z uretanové pryže vyrobené na zakázku, takže pohlcují i nežádoucí vibrace. 

Jízda podle magnetu

Vše probíhá prakticky v automatickém režimu. Pro navádění je u náprav umístěn pohyblivý senzor, který jízdu koriguje podle magnetu zabudovaného v asfaltové vozovce. V kabině levého vozu sice sedí řidič, má ovšem za úkol především sledovat, zda vše probíhá podle plánu, přepínat režimy a případně reagovat na nečekanou událost. K tomu slouží pedály, dotykový displej a joystick. Vozidlo lze bez problémů ovládat z obou stran kabiny.

Starší transportér ML pro nosiče H2 v charakteristické zelené připomíná housenku, nový typ pro rakety H3 je bílý. (foto: JAXA, CC0)

Vysoké nároky se kladou na celkovou přesnost včetně polohy pro zastavení, jež se musí provést s maximální odchylkou 25 mm ve všech směrech, kvůli připojení palivového vedení v místě startu. Raketa představuje velmi choulostivý náklad, a přetížení proto po celých 30 minut transportu nesmí překročit 0,08 G. Uvnitř každého transportéru se pak nacházejí čtyři dieselové generátory a dvě hydraulická čerpadla. V případě selhání jednoho z nich lze stále zaručit úspěšné dokončení přepravy. Japonci ovšem nezapomněli ani na celkový vzhled. Vozy vypadají opravdu unikátně, dokonce ještě lépe než jejich předchůdci, a zdobí je kombinace tří barev: Modrá symbolizuje agenturu JAXA, černá vesmír a bílá neznámou budoucnost.

Jenom pár změn

Parametry konstrukce středové plošiny, na níž nosič spočívá, se od předešlé generace příliš neliší. Je vysoká 7 metrů, v průměru měří 22 metrů a obě postranní věže dosahují výšky 66,5 metru. Zřejmě největší rozdíl oproti původnímu modelu tkví v zapuštění rakety H3 pod úroveň platformy. Díky tomu už se protihlukový systém zalévání vody nenachází na horní palubě, ale jen pod ní, což šetří peníze i čas. Změnil se také tvar horních částí věže z hranatých na kulaté, kvůli lepší stabilitě a větší odolnosti proti větru. JAXA bude mít pro novou raketu k dispozici dvě garáže a tři transportní vozy, stejně jako v současnosti pro verzi H2.