Ztracena ve vesmíru: Uprchlá planetka objevena na periferii Sluneční soustavy

Počáteční fáze vývoje Sluneční soustavy byly velmi bouřlivým obdobím. Současné teoretické modely období ukazují, že obří plynné planety krátce po svém vzniku začaly putovat Sluneční soustavou a přitom vypuzovaly malá kamenná tělesa z vnitřních oblastí na protáhlé oběžné dráhy daleko od Slunce.

Konkrétně tyto modely předpovídají, že současný Kuiperův pás – chladná oblast Sluneční soustavy za drahou Neptunu – by měl obsahovat malý počet na uhlík bohatých planetek typu C (C-type, carbonaceous asteroids) pocházejících z vnitřní Sluneční soustavy.

Nedávno publikovaná práce prezentuje první spolehlivá pozorování na uhlík bohaté planetky v Kuiperově pásu a přináší tak silný důkaz podporující předpovědi teoretických modelů popisujících bouřlivé mládí naší Sluneční soustavy.

Zatoulaná hora uhlí 

Malému týmu astronomů pod vedením Toma Seculla z Queen’s University v Belfastu se na základě pečlivých pozorování získaných pomocí řady přístrojů pracujících s dalekohledem VLT podařilo změřit složení neobvyklého tělesa Kuiperova pásu s katalogovým označením 2004 EW95. Zjistili, že se jedná o planetku typu C, která s velkou pravděpodobností původně vznikla ve vnitřní části Sluneční soustavy a na svou současnou dráhu se přesunula až později.

TIP: Vesmírná kamufláž: Asteroidy se mohou maskovat materiálem cizího původu

„Vzhledem k současné dráze tělesa 2004 EW95 v chladných vnějších oblastech Sluneční soustavy naše výsledky naznačují, že objekt byl do této oblasti vypuzen následkem migrace velkých planet v raných fázích vývoje Sluneční soustavy,“ okomentoval objev Tom Seccull. 

Vědci pozorovali objekt 2004 EW95 pomocí spectrografu X-Shooter a FORS2, pracujícím s dalekohledem ESO/VLT. Citlivost těchto přístrojů vědcům pomohla získat detailnější měření vlastností odraženého světla, což jim umožnilo učinit závěry týkající se složení povrchu. Podle zjištění vědců je planetka 2004 EW95 bohatá na uhlík, měří v průměru asi 300 kilometrů a obíhá Slunce ve vzdálenosti asi 4 miliardy kilometrů.

Pozorovat ji není vůbec snadné, protože je velmi tmavá. Podle badatelů je to vlastně taková gigantická hora uhlí, která si pluje vesmírem. Podle astronoma ESO Oliviera Hainauta je nalezení uhlíkaté planetky v Kuiperově pásu klíčovým potvrzením jedné ze zásadních předpovědí dynamických modelů raného vývoje Sluneční soustavy.