Znovuzrozená štika moří: Jak chutná dřina u vesla slavné řecké triéry

Starověcí Řekové se proslavili mimo jiné i jako vynikající mořeplavci, kteří moře ovládli díky skvělé organizaci a morálce a také pozoruhodným válečným lodím, jimž se říkalo triéry. 

Turisté za vesly triéry 

Triéra byla chloubou antického Řecka a svým pánům zajistila nadvládu nad Středozemním mořem. Loď pohánělo sto sedm­desát veslařů a dokázali s ní dosáhnout rychlosti až devíti námořních uzlů, což představuje asi 17 km/h. Věrná replika válečné lodi dnes vozí nadšené turisty, kteří mají jedinečnou možnost sami usednout za vesla. Ani při perfektní synchronizaci ale nevyvinou takovou rychlost, jakou kdysi dávno dosahovali zocelení Athéňané.

„Naše loď pojme 200 lidí. Největší úskalí představuje bezpečnost, ale naštěstí jde zatím všechno dobře. Turisty nejdřív učíme veslovat, protože to většina lidí neumí,“ říká kapitán triéry Nikos Polychronakis. Replika triéry poprvé dosedla na mořskou hladinu v roce 2015 a o rok později začala na dvouhodinovou projížďku brát i zvídavé cestovatele. Například řeckého učitele Giorgose Ladise, který je po plavbě skutečně nadšený: „Veslování byla úžasná zkušenost. Dá vám to představu, jak žili naši předci, když veslovali na starověkých triérách. Je to jedinečný a neuvěřitelný zážitek.“

Obratné a křehké 

Pouhých pět a půl metru širokou triéru s největší pravděpodobností nezkonstruo­vali jako první Řekové, ale Féničané. Až Řekové ale 37 metrů dlouhé plavidlo využili ve službách námořnictva. Triéra i tehdy nesla bezmála 200 lidí – kromě veslařů její palubu chránili 4 lukostřelci a 14 těžkooděných hoplítů. Úspěch triér tkvěl zejména v jejich obratnosti. Loď se za pouhou minutu dokázala otočit o 180 stupňů a bronzovým klounem (tedy svým čumákem) probodla plavidlo nepřítele.

„Je to zajímavá loď. Je poměrně úzká, takže se musíte vtěsnat na místo. Velmi důležitá je koordinace, jinak se vám můžou lehce zkřížit vesla s ostatními,“ popisuje zkušenost z veslařské lavice švýcarský turista Martin Roosli. Triéra byla kvůli požadavku na maximální zrychlení ve výsledku velmi křehká, její slabiny se projevily při dlouhých plavbách…

Dřina na zkoušku

Za klidného počasí sice dokázaly tyto mořské štiky doplout z Athén až do malé Asie a překonaly tak vzdálenost 600 kilometrů, ale jakmile se vzedmuly vlny, malý ponor a štíhlý trup představovaly pro posádku smrtící past. Poslední námořní bitva peloponéské války ostatně skončila pro Athéňany katastrofou.

Slavná válečná plavidla byla konstruovaná tak, aby dokázala co nejrychleji obeplout nepřítele a zasadit jeho lodi smrtící ránu. Rychlost triéry se zvyšovala i umístěním co nejvíce veslařů na malou plochu. Veslaři proto seděli stejně jako dnešní turisté ve třech řadách těsně nad sebou. Nebyl to žádný med, což je jasné i z usilovných výrazů dočasných mořeplavců, jimž stačí okusit tvrdou řeholi starověkých veslařů na pouhé dvě hodiny plavby. „Překvapilo mě, jak moc to dá zabrat, než se loď pohne dopředu. Upřímně si neumím moc představit, že bych vesloval celou cestu od jednoho ostrova ke druhému,“ utírá si pot z čela Švýcar Martin Roosli.