Život u smrtící stoky: Bydlení na břehu kambodžského kanálu Boueng Trabek

Phnompenhský kanál Boueng Trabek vypadá romanticky. Jenže jen ze vzduchu. Jakmile se k němu přiblížíte, veškerá romantika je pryč. Místní mu neřeknou jinak než „kanál páchnoucí vody“. Po březích se válejí odpadky a voda místy ani není vidět. Hladinu vlastně tvoří především plastové tašky, lahve, pytle s odpadky, nebo dokonce kusy nábytku. 

Poddimenzovaný městský odpad

Voda z říčního kanálu často domy zaplavuje, ale samotné záplavy nejsou jediným problémem. Bydlet tady znamená denně snášet nepříjemný zápach. Kanál je navíc rájem pro moskyty a krysy. Ředitel nevládní zdravotní organizace Soeung Saran popisuje hlavní problém zdejšího života: „Znečištění postihuje děti, které většinu času tráví kolem kanálu a hrají si ve špíně. Spolu s nimi jsou ohroženy především ženy, muži totiž chodí domů jen na noc. Ženy trpí různými dýchacími potížemi, kožními infekcemi a onemocněním očí. Někdy je mají tak oteklé, že vůbec nevidí.“

Účelem kanálu je odvádět splašky ven z města. Původně tento úkol plnil na sto procent, jenže to bylo před šedesáti lety. Kambodžské úřady ho začaly budovat v roce 1943 a postupně ho stále prodlužovaly. Dokončen byl až v roce 1958 a od té doby neprošel žádnými dalšími úpravami. A to ani přesto, že je jasné, že svůj úkol dnes zkrátka neplní. Ani nemůže – navržen byl pro půlmilionové město, ale dnes v kambodžské metropoli žije více než 1,5 milionu lidí, tedy třikrát víc. Neoficiální údaje ale hovoří dokonce o více než dvou milionech obyvatel.

Pronajmu dům, zn. levně

Obyvatelé domů na březích kanálu se snaží úřady přesvědčit, aby zoufalou situa­ci začaly řešit. Srey Rathová, jedna z obyvatelek kanálu, popisuje své problémy: „Prosíme vládu, aby oblast pomohla uklidit. Občas jsou tu opravdu velké záplavy, třeba loni se u našeho domu nahromadilo tolik svinstva, že jsme tu skoro nemohli bydlet. Voda totiž neodtékala, a naplavovala odpadky dovnitř do domu. Bylo to hrozné a děti z toho byly nemocné. Měly zápaly plic, horečku, pořád kašlaly.“

Srey přesto v domě u kanálu zůstává. Jsou tu totiž nejnižší nájmy ve městě – za domek platí v přepočtu pouhých 800 korun měsíčně. Nízký nájem je pro ni důležitější než zdravotní rizika. I když ví, že kanál je bublající stokou plnou splašků ze stovek septiků. Je vlastně zázrak, že tady ještě nevypukla žádná epidemie. „Nikdo zatím nezjišťoval zdravotní rizika bydlení u kanálu. Rozsáhlá studie se plánuje až na příští rok, stále víc lidí si totiž na zdravotní problémy stěžuje,“ rozvádí tuto problematiku Soeung Saran.

Budoucnost se spoluprací všech

Kanál je nejen poddimenzovaný, ale navíc si neumí poradit s moderními materiály, hlavně s plasty. Pytle nebo lahve ucpávají odtokové potrubí, hromady se vrší na březích i za pilíři mostů. Odporného zápachu a neustálých záplav si už naštěstí phnompenhské úřady všimly. „Městská policie začala společně s pomocí phnompenhských úřadů kanál čistit. Zaměřujeme se hlavně na odblokování drenáží, aby se zlepšila situace v celé oblasti. Zároveň ale potřebujeme pomoc místních. Chci se na ně obrátit s prosbou, aby se do úklidu sami zapojili a také aby přestali vyhazovat odpadky,“ komentuje aktuální situaci starosta městské části Suo Sarin.

TIP: Nevoní vám vaše práce? Čističe kanalizace v Bangladéši byste dělat nechtěli

Místní si totiž stěžují, jak je život u kanálu hrozný, přesto do něj sami přidávají odpadky, a řešení situace tak rozhodně nepomáhají. Stěhovat se ale nechtějí, vždyť pro mnohé z nich je i takto nízký nájem na pokraji zvladatelnosti. Zdá se, že jedinou cestou je proto kanál uklidit, a do budoucna se postarat o jeho rozšíření a celkovou modernizaci.