Zapomenutí hrdinové programu Apollo (2.): Clancy Hatleberg a Richard Underwood

V minulém díle jste se dozveděli o Steveu Balesovi, který svým pohotovým rozhodnutím zachránil misi Apollo 11. Byl jedním z tisíců lidí, kteří měli program Apollo na starost. Jedněmi z takových byli i Clancy Hatleberg nebo Richard Underwood.

Clancy Hatleberg: Ten, který vylovil astronauty z vln

Armádní potápěč Clancy Hatleberg se na jaře 1969 vrátil z další kampaně ve Vietnamu. Na letadlové lodi Hornet na něj ovšem čekala jiná velká výzva: byl jmenován do skupiny určené k záchraně astronautů po přistání. Zatímco veřejnost zmíněný manévr vnímá už jen jako nezbytnou a jednoduchou rutinu na závěr mise, ve skutečnosti tomu tak není. Může se pokazit tisíc věcí, jak ukazuje třeba případ vesmírného plavidla Mercury Liberty Bell 7, které šlo po přistání ke dnu, přičemž se Gus Grissom málem utopil. 

Velitelský modul Apollo se na širém moři choval jako malá plachetnice a klouzal po vlnách různými směry: zastavit jej a dostat astronauty bezpečně ven představovalo i za ideálního počasí velkou výzvu. Původní plán přitom počítal s vyzvednutím Apolla i s posádkou na palubu letadlové lodi, kde by pak astronauti prošli speciálním rukávem do karanténního modulu. Panovala totiž obava, aby na Zemi nezavlekli nějaké nebezpečné viry nebo bakterie. Jenže uvedený scénář nebylo možné realizovat, protože Apollo doznalo po požáru v lednu 1967 značných změn a jeho hmotnost výrazně vzrostla. Vyzvednout jej na palubu letadlové lodi by tudíž bylo obtížné, proto ho nejprve musela opustit posádka – a právě to měl zajistit Clancy Hatleberg.

Jsou venku!

Když skončil první nácvik v zátoce u San Franciska, prohlásil, že nyní jsou na vše připraveni. Zkušenější kolegové, kteří už s NASA spolupracovali, se však jen zasmáli: „Zapomeň na to. Teď budeme cvičit každý den až do chvíle, kdy astronauty vylovíme.“ „Pochopil jsem, jak vážně NASA celý projekt bere,“ vzpomínal Hatleberg. „Po akci se nás vždy ptali na jakoukoliv drobnost, jež by mohla celou proceduru vylepšit. Rozebíral se každý detail, který se nepovedl. Dělali jsme denně totéž, často i dvakrát, a jednou týdně se konalo noční cvičení.“

Nakonec nadešel den D. Jako první seskočil z vrtulníku k Apollu 11 potápěč John Wolfram, načež upevnil k modulu kotvu, aby se ve vlnách nepohyboval. Následovali jej Mike Mallory a Wes Chesser, kteří k vesmírnému plavidlu připevnili nafukovací límec jako prevenci proti potopení a připravili dvojici nafukovacích člunů. Nakonec skočil Clancy Hatleberg, jemuž poté shodili vak se čtyřmi ochrannými obleky BIG (Biological Isolation Garments): jeden měl plynovou masku upravenou na filtrování vdechovaného vzduchu, tři na vzduch vydechovaný – a ty byly určeny pro astronauty.

Mallory, Chesser a Wolfram se následně vzdálili na třicet metrů: dost na to, aby je nezasáhla potenciální infekce, ale zároveň tak blízko, aby byli kdykoliv po ruce v případě potíží. Hatleberg osaměl u Apolla 11, následně se průlez otevřel a on vhodil dovnitř tři obleky BIG. Po pěti minutách posádka signalizovala, že je připravena. První vystoupil Edwin Aldrin, načež jej Hatleberg postříkal dezinfekcí a totéž provedl se znovu uzavřeným průlezem. Astronaut se pokusil něco říct, ale Hatleberg mu nerozuměl. Slyšel jen jakési „mumly-mumly“. Armáda má přitom pravidlo: pokud nerozumíš, zopakuj alespoň to, čemu rozumíš. Proto zařval to, co slyšel: „Mumly-mumly!“ Aldrin pochopil, že se nedomluví, a odmlčel se. Po něm loď opustil Michael Collins a nakonec i Neil Armstrong.

Nezamčený průlez

Do celé pečlivě připravené choreografie se však přece jen vloudila chybička, protože Armstrong po sobě zapomněl nastavit zámek dveří tak, aby je bylo možné opět zavřít. Hatleberg se o to několikrát pokusil, ale neúspěšně – jenže loď měla zůstat hermeticky uzavřená. Potápěč přitom netušil, jak se zámek na dveřích obsluhuje, a s astronauty se domluvit nemohl. Collins ovšem rychle pochopil, co se stalo: naklonil se z člunu, zámek odemkl a průlez se podařilo uzavřít.

Při třicátém výročí letu Apolla 11 se Hatleberg setkal na palubě letadlové lodi Hornet – nyní již přebudované na muzeum – s Aldrinem. A tehdy se ho zeptal, co to po přistání pronesl. „Zatraceně, už si nevzpomínám. Možná že bych bral trochu čerstvého vzduchu.“ Nikdy se tak nedozvíme, co řekla první posádka po návratu z Měsíce prvnímu pozemšťanovi, s nímž se na rodné planetě setkala.

Richard Underwood: Případ zachráněných fotografií

Jak jsme již naznačili, NASA se bála zavlečení mimozemských organismů na naši planetu, a tak vypracovala poměrně přísné postupy biologické ochrany (které přesto trpěly jistými nedostatky). Zároveň však chtěla mít co nejdříve k dispozici kvalitní fotografie a odmítala čekat, až projdou nezbytnou karanténou. Proto se dva roky hledal efektivní způsob, jak film dezinfikovat. Nakonec se zjistilo, že při určité teplotě lze použít plynný etylen. Technici pak k tomuto účelu pod vedením hlavního fotografa NASA Richarda Underwooda vyvinuli speciální zařízení. 

Těsně před přistáním Apolla 11 se Underwood rozhodl udělat mimo plán ještě jeden test, přestože to jeho kolegové považovali za zbytečné. On však trval na svém. Když pak zařízení po provedení dezinfekce otevřeli, zděsili se: našli v něm jen špinavou rozteklou hmotu – etylen se totiž vysrážel, nakapal na film a zničil jej. Bylo proto nutné dovnitř rychle přidat stříšku, která filmový materiál chránila. Kdyby Underwood na testu netrval, s velkou pravděpodobností bychom o všechny fotografie z legendárního Apolla 11 přišli…