Většina plastu Velké tichomořské odpadkové skvrny pochází od rybářů

Pokud jde o plastový odpad v oceánu, v posledních letech je v centru pozornosti především nizozemská nezisková organizace Ocean Cleanup, která usiluje o řešení problémů s plasty. V oceánu a v řekách již pracují jejich zařízení, která „těží“ plastový odpad z vody.

Lauren Lebretont, vedoucí výzkumu Ocean Cleanup, se zaměřil na více než 6 tisíc objektů z tvrdého plastu, které v roce 2019 vylovili v oblasti neblaze proslulé Velké tichomořské odpadkové skvrny. Ta se vyskytuje v oblasti severního Tichého oceánu, zhruba mezi Japonskem a východním pobřežím severní Ameriky, na ploše o rozloze asi 1,6 milionů kilometrů čtverečních. Podle odhadů ji tvoří asi 1,8 bilionu kusů plastu, plovoucích na hladině, o celkové váze zhruba 88 tisíc tun. Výsledky výzkumu publikoval vědecký magazín Scientific Reports.

Odpadky z rybaření 

Plastový odpad z Velké tichomořské odpadkové skvrny poněkud překvapivě netvoří plastové lahve, kelímky, igelitové tašky, sáčky nebo obaly. Výzkum Lebrentova týmu ukázal, že přibližně 80 procent plujícího plastu souvisí s rybářskými aktivitami na otevřeném oceánu.

Jde především o bóje, plováky, plastové bedny či kbelíky a podobné rybářské vybavení. Za pozornost přitom stojí fakt, že do výsledků nebyly zahrnuty sítě a provazy, které by podíl rybaření na plovoucím plastu ještě zvýšily. Asi polovina zkoumaného plastu pochází ze 20. století, přičemž jako nejstarší byla identifikována bóje z roku 1966.

TIP: Má to smysl: Sen Boyana Slata o oceánu bez plastů stále žije

Pokud jde o původ plovoucího plastu, v první pětce nejčastěji zastoupených zemí jsou ve všech případech rybářské velmoci: Japonsko (34 % identifikovaného plovoucího odpadu), Čína (32 procent), obě Koreje (10 %) USA (7 %) a Tchaj-wan (6 %).

„Hlavním zdrojem plastového odpadu v oceánu zůstávají řeky. Zároveň je ale jasné, že v případě plovoucího odpadu bude nutné omezit přísun plastu z rybářského průmyslu,“ upozorňuje zakladatel Ocean Cleanup Boyan Slat.