Umírající obr Betelgeuse navnadil astronomy: Proč hvězda v posledních dnech pohasíná?
Část vesmírných objektů je na konci svého života odsouzena k velkolepému nebeskému představení. Takový osud čeká i červeného veleobra Betelgeuse, druhou nejjasnější hvězdu v souhvězdí Orionu. Betelgeuse je jednou z největších a nejjasnějších hvězd, jaké známe. Pokud by se nacházela ve středu Sluneční soustavy, její vnější okraj by zasahoval téměř až k oběžné dráze Jupitera.
Odborníci odhadují, že jeho hmotnost odpovídá asi 9,5 až 21 Sluncím. Pokud jsou tyto odhady správné, je téměř jisté, že Betelegeuse exploduje jako supernova. A vzhledem k tomu, že se Betelgeuse nachází poměrně blízko, ve vzdálenosti asi 700 světelných let od Země, můžeme si být jistí, že to bude skvělá nebeská podívaná. Naštěstí jen podívaná, od červeného veleobra nás totiž dělí dostatečně velká vzdálenost na to, aby nás jeho exploze ohrozila.
Předčasný umíráček
Zprávy z poslední doby naznačují, že se uvnitř Betelgeuse rozhodně něco děje. Z četných pozorování totiž víme, že se změnila jasnost této hvězdy. Znalci červeného veleobra ale tlumí předčasná očekávání. Prý zřejmě nejde o samotnou explozi supernovy. Betelgeuse se chová jako proměnná hvězda a prochází složitým cyklem změn jasnosti, během něhož teď mohla extrémně pohasnout. Ztrácí také hodně hmoty hvězdným vichrem a mohla teď vyvrhnout více hmoty než obvykle, což utlumilo její záři.
TIP: Antares: Jaké je počasí v atmosféře červeného veleobra?
Je ale jenom otázkou času, kdy Betelgeuse vybuchne jako supernova. Mezi vědci panuje shoda v tom, že se tahle gigantická hvězda nedožije dalšího milionu let. Z pozemského pohledu jde o nepředstavitelně dlouhou dobu, z vesmírného pohledu jde ale jen o mžik. Některé studie dokonce uvádějí, že k explozi dojde mnohem dříve, je však velmi nepravděpodobné, že by k ní došlo ještě během našich životů. Pro budoucí generace pozorovatelů ale půjde o nezapomenutelnou show. Supernova podle vědců přesvítí i Měsíc v úplňku.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografiíALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/E. O’Gorman/P. Kervella