Turistům vstup zakázán: Hora Mačapučare zůstává pro lezce zapovězena

Horolezci považují Mačapučare za jednu z nejkrásnějších v Himálaji a většina z nich by nejspíš uvítala šanci ji zdolat. V roce 1957 však nepálská vláda veškeré výstupy zakázala s ohledem na fakt, že pro místní věřící jde o domov bohů. Podle hinduistů tam sídlí Šiva, pro buddhisty jde o bydliště buddhy Amithábhy a klíčovou roli hora hraje i v mytologii domorodých Gurungů. Zvláštně znějící název hory znamená v překladu „rybí ocas“ a připadl hoře díky neobvykle rozdvojenému vrcholku. 

Otočka pod vrcholem

Na jednu z hrstky doložených výprav s cílem dobýt Mačapučare se ve zmíněném roce 1957 vydali britští horolezci, pod vedením podplukovníka Jamese Robertse. Nepálskému králi Mahendrovi však slíbili, že až na vrchol nevystoupají, a k návratu se nakonec otočili 46 metrů pod ním. Roberts, který k národu Gurungů hluboce přilnul, pak monarchovi osobně doporučil zakázat rušit posvátný klid masivu. 

Dodnes nicméně zůstává tajemstvím, jak toho dosáhl. Zhruba v té době totiž začal Nepál přicházet na chuť ekonomickému přínosu vysokohorského turismu a vábení horolezců se zařadilo k jeho prioritám. Jeden z nejchudších států světa na zahraničních návštěvnících závisí a skutečnost, že většinu nejvyšších himálajských vrcholů považují místní za posvátnou, tak přestala být relevantní. Mačapučare se řadí mezi pouhých pár výjimek: Chce-li se dnes některý lezec vydat ve stopách Robertsovy výpravy, dostane se nanejvýš do základního tábora asi tisíc metrů pod vrcholem, kde cesta končí. 

Formální zákaz však samozřejmě neznamená, že se ho někdo nepokusí porušit. Uvádí se, že počátkem 80. let se nahoru vypravil Novozélanďan Bill Denz. Krátce po sestupu ovšem z blíže neurčených příčin zemřel, a není tak jasné, zda se mu skutečně podařilo Mačapučare pokořit. Kletba bohů? Možná…