Nepál: Trpaslík mezi obry

Nepál má za sebou období překotných politických změn. Dlouhá staletí vedli zemi králové a až do roku 1990 šlo o monarchii pod jejich výlučnou vládou. Tehdy král Biréndra pod tlakem maoistického komunistického hnutí vytvořil parlamentní monarchii a předal velkou část moci premiérovi.

Král je pryč, ať žije chaos

Následující roky se tlak maoistů stupňoval. V únoru 2005 udělal král Gjánéndra mimořádný krok – rozpustil vládu i parlament a soustředil veškerou výkonnou moc, aby rozdrtil násilné maoistické hnutí. Patová situace, kdy byli komunisté opevněni na venkově a královská armáda ve městech, vedla k vyjednávání a posunu demokratického procesu. Během něj král nakonec souhlasil s předáním veškeré moci.

Znovu sestavený parlament v květnu 2006 jednohlasně odejmul králi moc a prohlásil Nepál za sekulární stát. Skončila tak nejen monarchie, ale i oficiální status hinduistické země. O dva roky později se z Nepálu stala federální republika a nepálští maoističtí komunisté, nejsilnější politická strana prvních voleb, sestavila vládu. Král musel opustit palác, který vláda nechala přeměnit v muzeum.

Politická scéna byla nadále velmi bouřlivá. Rok po volbách byla v květnu 2009 svržena maoisty vedená vláda a sestavena nová. Od roku 2008 dodnes byly u moci celkem čtyři různé koalice, přičemž dvakrát byli vedoucí silou maoističtí komunisté a dvakrát komunisté marxisticko-leninští. Vládu nyní vede maoistický premiér Baburam Bhattarai, který s vůdci dalších politických stran podepsal dohodu o pokračování mírového procesu. Dalším závazkem je tvorba ústavy, která by měla vzniknout do května 2012.

Zobrazit na mapě Googlu

Pomoc nikoli nezištná

S vnitřní politickou situací budou Nepálci jistě mít ještě spoustu práce a nedá se očekávat ani to, že by měli klid v oblasti zahraničních vztahů. Jedinými sousedy Nepálu jsou totiž na severu Čína a na jihu Indie – tedy dvě nejlidnatější země, které dohromady představují třetinu světové populace. Vztahy mezi nimi nejsou zrovna přátelské a obě země používají Nepál jako nárazník v nebezpečném pásmu. Z toho důvodu si nepálskou vládu snaží zavázat a ta se mezi oběma kolosy snaží manévrovat. V poslední době se ale zdá být stále výrazněji nakloněna čínské straně.

V roce 2011 slíbil velící generál čínské armády vládě v Káthmándú vojenskou pomoc v hodnotě dvaceti milionů dolarů a do budoucna přislíbil víc. Čínsko-nepálské vztahy komentoval jako důležité pro světový mír. Jinými slovy důležité pro Čínu, která si vytváří nárazníkovou zónu a snaží se získat sympatie i v dalších zemích hraničících s Indií – v Barmě a Bangladéši.

Kleště „Made in China“

Pro Čínu je bezpochyby důležitá i otázka Tibetu a u současné nepálské vlády nalézá v tomto bodě snad až příliš velké pochopení. Nedlouho před příletem čínského generála do Nepálu byly v Káthmándú potlačeny pro-tibetské demonstrace a několik dní nato nebylo Tibeťanům žijícím v Nepálu povoleno, aby hlasovali pro svoji exilovou vládu.

Indie se na tyto události dívá s obavami, i když i ona má v Nepálu své „háčky“. Nepál je výrazně závislý na indickém dovozu. Indie v objemu kolem půl milionu dolarů navíc financuje drobné humanitární projekty v Nepálu, jako je stavba škol a knihoven. Čína ovšem vůbec nezaostává pozadu, už v roce 2009 zvýšila svou pomoc na 22 milionů dolarů ročně. Tyto investice jsou skoro výhradně určeny na budování infrastruktury.

Mohutné Himálaje kdysi bývaly nepřekročitelnou přírodní hranicí mezi Čínou a Nepálem. To ale dnes už neplatí. Nepál může ze své pozice „třetího v kole“ těžit a přijímat pomoc z obou stran. V případě, že někdy dojde k projevům otevřeného nepřátelství mezi jeho gigantickými sousedy, mu ale sevření mezi Čínou a Indií rozhodně nikdo závidět nebude.