Trpasličími galaxiemi se potulují supermasivní černé díry

Supermasivní černé díry až na výjimky nalézáme v centrech galaxií, kde sedí jako bájná monstra. Často jsou klidné a nenápadné, a někdy zase nenasytně pohlcují hmotu a září do okolního vesmíru s extrémní intenzitou. Nový výzkum ale ukazuje, že pro trpasličí galaxie to nemusí až tak úplně platit.

Amy Reines z americké Montana State University se svými kolegy detailně pozorovali s pomocí soustavy radioteleskopů Karl G. Jansky Very Large Array (VLA) celkem 13 vytipovaných trpasličích galaxií. Tyto galaxie jsou od nás vzdálené méně než miliardu světelných let a mají supermasivní černé díry, které aktivně hltají hmotu.

Supermasivní černé díry na procházce

Během výzkumu vědci zjistili, že zhruba u poloviny z těchto trpasličích galaxií jejich supermasivní černá díra není v centru galaxie, ale je od něho zřetelně vzdálená. Ke stejnému závěru dospěly i počítačové simulace, podle nichž zhruba polovina supermasivních černých děr trpasličích galaxií se prostě jen tak potuluje mimo centrum galaxie.

TIP: Trpaslík překvapil: Malá galaxie poprvé přistižena při kanibalismu

Všech těchto 13 trpasličích galaxií je přinejmenším 100× méně hmotných než naše Mléčná dráha. Náležejí k vůbec nejmenším galaxiím, v nichž jsme doposud objevili supermasivní černé díry. Reinesová a spol. předpokládají, že hmota těchto supermasivních černých odpovídá v průměru asi 400 000 Sluncí. Podrobný výzkum těchto trpasličích galaxií by nám mohl napovědět, jak vlastně vznikly supermasivní černé díry v raném vesmíru.