Trampoty sovětské orbitální stanice: K Saljutu 5 míří první posádka

Saljut se po startu usadil na oběžné dráze ve výšce mezi 200 a 250 km a s dobou obletu 89 minut. Oproti předchozím exemplářům měla „pětka“ například pokročilejší rádiový systém, který umožňoval odesílání dat na Zemi v reálném čase. Kromě toho nesla vybavení pro zpravodajské i vědecké úkoly. 

Otrávená atmosféra

První posádka se k Saljutu 5 vydala 6. července 1976 v lodi Sojuz 21. Boris Volynov a Vitalij Žolobov měli na oběžné dráze strávit dva měsíce, postupem času si však začali stěžovat na podivný zápach a bolesti hlavy. Odborníci na Zemi měli obavy, zda z palivových nádrží neuniká do vzduchotěsných prostor stanice toxický hydrazin, a dali proto povel k předčasnému odletu. 

Situace na Saljutu navíc nebyla dobrá ani z hlediska disciplíny. Kosmonauti po návratu přiznali, že velitel Volynov dokonce v jednu chvíli vyhrožoval podřízenému pistolí. Dvojice přistála 24. srpna a nad Saljutem 5 se vznášel duch jedovaté palubní atmosféry. 

Drsný návrat

Vjačeslav Zudov a Valerij Rožděstvenskij zamířili ke stanici už 14. října v Sojuzu 23, s úkolem vyšetřit, zda toxický obsah neuvolňuje některá látka v jejím obytném prostoru. Mise však skončila příliš brzy: Automatický systém lodi pro připojování k základně selhal, a když se pak posádka rozhodla využít ruční řízení, spotřebovalo už plavidlo alarmující množství paliva. Muži se proto museli smířit se zpátečním letem k Zemi. 

Jenže návratový modul přistál v noci na hladinu zamrzajícího kazašského jezera Tengiz, doprostřed sněhové bouře a teplot okolo −20 °C. Bažinatý terén znemožnil obojživelným vozidlům dostat se k Sojuzu, který dosedl asi 2 km od břehu. Kabina se mezitím otočila vzhůru nohama, poklopem pod hladinu, protože ji stahoval namočený padák. 

Potápěči nakonec seskočili z vrtulníku do vln jezera a na několikátý pokus zahákli modul za lana. Helikoptéra jej však nedokázala přímo vyzvednout, a tak jej dovlekla po zamrzající hladině na břeh. Vedoucí činitelé sovětského vesmírného programu se později nechali slyšet, že už v přežití posádky ani nedoufali. Naštěstí kosmonauti vystoupili ven živí a zdraví – jen se trochu nadýchali oxidu uhličitého. 

Potřetí a naposledy

Třetí a poslední posádka dorazila k Saljutu 5 v únoru 1977. Viktor Gorbatko a Jurij Glazkov se s ním již dokázali spojit a přestoupili na palubu, kde změřili složení atmosféry. Vše bylo kupodivu v normě a žádné toxiny na ně nečíhaly. Stejně však kosmonauti provedli experimenty se vzduchovými výměníky pro kosmické stanice. 

Sovětský svaz hodlal poté k základně vyslat ještě čtvrtý tým. Ukázalo se však, že vzhledem k tenčícím se zásobám paliva na stanici, která musí udržovat a upravovat svou dráhu, již nezbývá dost času na přípravu dopravní lodi. Saljut 5 nakonec zanikl v atmosféře 8. srpna 1977.