Tajuplný Angkor Vat: Kam zmizel milion lidí z kdysi největšího města známého světa?

Teprve v roce 1861 spatřil francouzský přírodovědec Henri Mouhot pod baldachýnem husté vegetace siluetu neznámé stavby. Jeho výprava do dosud málo probádaných končin planety měla přitom zcela jiný účel: Původně tam zamířil ve snaze spatřit vzácný druh motýla. Místo drobného tvora se však před ním vynořily rozsáhlé kamenné ruiny, jež mu na první pohled připomínaly antické památky. Šokovaný badatel si do cestovního deníku zapsal, že to, co viděl, si nijak nezadá s jeruzalémským chrámem krále Šalomouna, a pradávného architekta označil za starověkého Michelangela. 

Zapomenuté důkazy

Pravdou však zůstává, že Mouhot nespatřil trosky středověkého chrámu jako první Evropan. Kambodžští Khmerové na svatostánek nikdy nezapomněli, přestože od roku 1431 zůstal z dosud ne zcela jasných příčin opuštěný. Dochovalo se například několik záznamů církevních misionářů, kteří místo navštívili již na počátku 16. století. V roce 1507 si Španěl Gabriel Quiroga poznamenal, že „světlo světa spatřilo město, o němž dosud nikdo nikdy neslyšel“. 

Nejdetailnější líčení ovšem skýtá příspěvek portugalského kapucínského mnicha Antónia da Madaleny, který roku 1589 napsal: „Jde o natolik neobvyklou stavbu, že ji nelze popsat pomocí pera, neboť se nepodobá žádné jiné stavbě na světě. Má věže, výzdobu a veškeré jemné detaily, jaké si jen člověk dokáže představit.“ Kromě toho místo patrně znali i na východě: V letech 1632–1636 v Angkoru pobýval Japonec Kenrjo Šimano a vytvořil nejstarší známou mapu chrámu i jeho okolí.

Římané v Kambodži?

Teprve Mouhotův objev ovšem vyvolal mezi vědeckou veřejností hotovou senzaci. Když roku 1863 posmrtně vyšly jeho deníky (zemřel totiž coby 35letý v tomtéž roce, kdy Kambodžu navštívil), okamžitě do vzdálené exotické země zamířily početné týmy badatelů. Záhy bylo jasné, že hledí na architekturu, která nemá ve světě obdoby. Překvapivě zachovalý soubor svatyní, jehož obdélníkový půdorys ze všech stran obklopuje široký vodní příkop, zaujímá plochu 1,9 čtverečního kilometru, což z něj činí nejrozlehlejší náboženský komplex planety. 

Uvnitř vědci napočítali stovky menších či větších chrámů: Zpočátku sloužily vyznavačům hinduismu, ale přibližně dvě staletí po vzniku areálu přešly do rukou buddhistů, v reakci na reformu státního náboženství. Pozdější archeologické vykopávky a podrobnější analýza pomohly upřesnit datum zrodu mimořádné památky. Vědci totiž nejdřív nevěřili, že by mohlo jít o dílo „zaostalých“ Asijců obývajících džungli. Předpokládali proto, že před nimi stojí klenot z rukou antických, možná snad římských mistrů. Ke správnému závěru je přivedly až písemné záznamy přímo v komplexu a především kniha mongolského císaře Temüra, který v roce 1296 vyslal na místo delegaci a podle jejích zpráv pak sepsal záznamy o poměrech v sousední říši. 

Největší na Zemi

Chrám dal ve 12. století vybudovat král Súrjavarman II. a výsledek stavby, jež se protáhla na necelé čtyři dekády, má připomínat mytickou horu Méru, kde podle hinduistické tradice sídlí bohové. Náboženský symbolismus prostupuje celým svatostánkem zasvěceným Višnuovi. Pětice věží je rozmístěna stejně jako pět teček na hrací kostce a trojice pravoúhlých galerií leží stupňovitě nad sebou na půdorysu posvátné mandaly, přičemž zcela nahoru měli přístup jen vyvolení. Veškeré volné stěny zdobí vytesané basreliéfy, a kdyby se poskládaly jeden za druhým, vzniklo by pásmo o neuvěřitelné délce 1 200 metrů.

Šlo zjevně o srdce někdejšího khmerského království, jehož centrum tvořilo město Angkor. Podle odhadů tam mohl žít až milion obyvatel a pak by Angkor představoval největší metropoli tehdejšího světa. Základy domů a linie ulic lze rozeznat dodnes, ovšem dokladů o životě běžných lidí se dochovalo jen málo. Chybějí dokonce i obvyklé artefakty jako nádobí, mince a další předměty každodenní potřeby. Zato chrámy, jejichž zdi vznikly z trvanlivějšího pískovce a cihel, zůstaly vesměs v původním stavu, a to především díky zmíněné vodní ploše: Kanál široký 190 metrů měl původně bránit vstupu nepřátel, nakonec však posloužil i jako ochrana před bujnou vegetací okolního pralesa. 

Za vším hledej vodu

Mimochodem, už jen vybudování podobného příkopu, jež se dá i z dnešního pohledu považovat za výzvu, znamenalo vodohospodářský oříšek – a jeho rozlousknutí se nepochybně stalo dílem geniálního inženýrského mozku. Právě voda však nakonec zřejmě způsobila předčasný zánik vzkvétající metropole. Ačkoliv v dobách své největší slávy dokázal Angkor (v překladu „město“) čelit několika vpádům sousedních mocností, poslední zprávy o tamním dění pocházejí z roku 1431 – načež na dlouho zmizel z map. Z celé řady možných příčin náhlého úpadku, od přelidnění přes válku až po zhroucení ekonomiky, se nakonec jako nejpravděpodobnější ukázal kolaps vodního zásobování.

Chrámový komplex obklopuje vodní příkop o šířce 190 metrů, který jej ochránil před ničivým vlivem pralesní vegetace. (foto: Shutterstock)

V bezprostřední blízkosti chrámu se totiž nenachází žádná řeka, a tak museli středověcí architekti životodárnou tekutinu přivádět skrz důmyslný systém nádrží, z nichž největší zaujímaly plochu až 30 kilometrů čtverečních. Precizně vybudovaná zavlažovací soustava umožňovala sklízet bohatou úrodu i v období sucha, časem však zřejmě již nedokázala vyhovět zvyšujícím se nárokům rostoucí populace. Intenzivní obdělávání půdy mohlo změnit místní podmínky, narušit povodí okolních toků a způsobit eroze, což v součtu vedlo k postupnému zanášení kanálů. Připočteme-li náhlé sucho, jež podle nedávných zjištění britských vědců sužovalo oblast na přelomu 14. a 15. století, snadno si lze představit, že následná neúroda způsobila definitivní konec kdysi mocné říše.

Tajemství trvá

Laická veřejnost v Evropě i ve zbytku světa se o existenci Angkor Vatu dozvěděla jen krátce po Mouhotovi. V roce 1863 se Kambodža stala francouzským protektorátem a země galského kohouta si nárokovala rovněž historické dědictví své nově nabyté državy. S tím, jak badatelé odhalovali stále větší část dlouho zmizelého pokladu, se Angkor Vat rychle měnil v kambodžský národní symbol. Ještě téhož roku se jeho vyobrazení objevilo na nové státní vlajce, a na pařížské Mezinárodní koloniální výstavě v roce 1913 byla dokonce k vidění replika hlavního svatostánku v reálné velikosti. 

TIP: Duel božských sídel: Mexický Chichén Itzá vs. kambodžský Angkor Vat

Na počátku minulého století také započaly restaurační a archeologické práce, jež probíhají dosud a pravidelně poskytují řadu nových objevů. Loni v říjnu se například nedaleko centrálního chrámu podařilo pomocí laserového skenování LIDAR odkrýt základy starobylého města Mahendraparvata, které představovalo jednu z khmerských metropolí před vybudováním Angkoru. Je tudíž víc než jisté, že dávný komplex dosud zdaleka nevydal všechna svá tajemství.