Supernova, hypernova, nova: Jaký je mezi nimi rozdíl?

Novy mají typicky původ v interakci v rámci těsné dvojhvězdy zahrnující kompaktní objekt. Z hvězdné složky, která je ve vývoji opožděna, přetéká látka na kompaktní složku a ukládá se na jejím povrchu. Jakmile hmotnost obálky překročí kritickou mez, proběhne překotná termonukleární reakce. Systém prudce zjasní, palivo se však vyčerpá a jasnost novy postupně klesá. Až na výjimky se proces ukládání materiálu na kompaktní složku může opakovat. 

TIP: Pozůstatky katastrof: Divukrásné zbytky po explozích supernov

Supernov existuje několik typů, ale mají společného jmenovatele: destrukci stálice. Může nastat v systému podobném nově, kdy ovšem hmotnost přijímající složky přesáhne Chandrasekharovu mez, tedy asi 1,4 hmotnosti Slunce, a následuje zničení hvězdy. Podobně se může odehrát srážka dvou bílých trpaslíků ve dvojitě degenerovaném systému. Jiný typ supernov se týká velmi hmotných stálic, které v závěru života prohrají souboj s gravitací a jejich vyčerpané jádro se zhroutí na neutronovou hvězdu. Každopádně dojde k explozi a zjasnění objektu, jež je v porovnání s novou mnohonásobné. 

Extrémní případ kolabujících supernov představují tzv. hypernovy. Podle vědců se v daném případě přímo na černou díru hroutí jádro stálice, jež svou hmotností víc než 30krát převyšuje Slunce, a následné zjasnění mnohonásobně předčí běžné supernovy.