Středověcí mniši z Cambridge byli doslova prošpikováni parazity

Ať už si o středověku myslíme cokoliv, můžeme si být víceméně jistí, že tehdejší obyvatelé nebyli premianty v oblasti hygieny. Pokud někde měli alespoň základní hygienické vybavení, jako jsou přijatelné toalety a zařízení pro mytí rukou, byly to především kláštery, v nichž se mniši snažili v rámci možností udržet nejen čistotu ducha ale i těla.

Výsledky nedávného archeologického výzkumu přímo na pozemcích britské Univerzity v Cambridgi ale v tomto směru skončily velkým překvapením. Domácí archeolog Piers Mitchell a jeho kolegové odebrali vzorky v oblasti pánve u 19 koster mnichů, kteří byli pohřbeni v prostoru místního augustiniánského kláštera. Ty pak srovnali se vzorky téhož druhu u 25 prostých obyvatel Cambridge, pohřbených na místním hřbitově Všech Svatých.

Červi v klášteře

Ukázalo se totiž, že mniši byli doslova prošpikováni parazity, mnohem více než obyčejní lidé z Cambridge. Vědci pomocí mikroskopických pozorování spočítali vajíčka parazitů a zjistili, že infikováno bylo 58 procent mnichů, oproti 32 procentům lidí z města. Vyplývá to ze studie zveřejněné v časopisu International Journal of Paleopathology.

TIP: Co prozradila analýza kosterních pozůstatků o hygieně obyvatel Británie?

„Nejběžnějšími parazity byly škrkavky, ale našli jsme i stopy infekce tenkohlavců,“ popisuje Tianyi Wang z výzkumného týmu. Proč ale byli mniši z kláštera „prolezlí“ červy mnohem více než lidé z města, kteří měli určitě podstatně horší přístup k hygienickým vymoženostem a o tekoucí vodě si obvykle mohli jen nechat zdát?

Vědci mají podezření, že za to mohla záliba mnichů v konzumaci zeleniny. „Je možné, že mniši hnojili zahrádky svými vlastními nebo třeba prasečími výkaly. Ve středověku to bývalo běžné, šlo ale bohužel o zaručený recept na neustálé infekce parazitickými červy,“ vysvětluje archeolog Mitchell. Tehdejší lidé sice měli obecnou představu o existenci parazitů, nevěděli ale, jak se bránit jejich šíření.