Spitzerův dalekohled objevil exoplanetu s bizarně excentrickou oběžnou dráhou

Po celá staletí byl model naší soustavy považován za univerzálně platný. Okolo těžiště systému (tvořeného obvykle centrální hvězdou), kroužily v oběžných drahách kamenné planety a ve větší vzdálenosti pak plynní obři.

S nástupem stále výkonnějších dalekohledů se ale tento pohled změnil. V počátcích exoplanetární historie objevovali astronomové téměř výhradně planety, jejichž hmotnosti byly přinejmenším srovnatelné s hmotností Jupitera, avšak obíhaly po velmi blízkých drahách (ve Sluneční soustavě by se pohybovaly blíže než Merkur). Vcelku přirozeně se pak – v rámci analogie s naším solárním systémem – očekává, že vzhledem k hmotnosti půjde o tělesa plynná (tedy Jupiterova typu) a že na jejich povrchu budou v důsledku vzdálenosti od hvězdy panovat vysoké teploty. Proto dostala zmíněná třída označení „horké jupitery“.

Z extrému do extrému

Spitzerův dalekohled nyní objevil horký jupiter, který vědcům opět pořádně zamotá hlavu – trajektorie jeho oběžné dráhy se totiž vymyká všemu, co jsme zatím mohli ve vesmíru spatřit. Nově objevená exoplaneta s označením HD 80606 b se nachází v souhvězdí Velké medvědice, přibližně 190 světelných let od Země. Její velikost zhruba odpovídá velikosti Jupitera, je ale čtyřikrát hmotnější.

Nejpodivnější je ale její vysoce excentrická oběžná dráha – jednou za 111 dnů se HD 80606 b přiblíží ke své mateřské hvězdě, aby za pouhých 20 hodin prosvištěla kolem ní. Během těchto několika hodin stoupne teplota na povrchu exoplanety na 1 100 °C, přičemž za méně než 10 hodin dojde k jejímu prudkému ochlazení.

Bizarní trajektorie oběžné dráhy HD 80606 b je ale podivná ještě z jednoho důvodu. Předpokládá se, že všechny horké jupitery se musely dostat do blízkosti svých hvězd až později po svém vzniku. Podle současných teorií by totiž v takové blízkosti nemohly nastřádat dostatek materiálu pro svůj vznik. Pozorování HD 80606 b ale ukazují, že její oběžná dráha je natolik stabilní, že na ní může setrvat příštích 10 a více miliard let. Podle Juliena de Wita z MIT by to znamenalo, že bychom museli přehodnotit současné teorie o vzniku horkých jupiterů.