Šavlozubý Diegoaelurus z jižní Kalifornie byl jedním z prvních hypermasožravců

Hypermasožravost, čili převážně či zcela masitá strava, není v dnešní přírodě mezi savci vzácností. Platí to pro lední medvědy nebo pro tygry a dost možná máte hypermasožravce doma v podobě přítulné kočky. V období eocénu, tedy ve starších třetihorách, se ale savci teprve učili, co obnáší být závislý na mase.

Jedním z nejstarších známých hypermasožravců mezi savci se stal šavlozubý Diegoaelurus vanvalkenburghae, který žil před 42 miliony let na území dnešní jižní Kalifornie. Tento dávný predátor byl příslušníkem skupiny stále poměrně záhadných machaeroidinů z příbuzenstva šelem, která v té době již vymírala a brzy úplně zmizela.

V současnosti známe jedinou fosilii druhu Diegoaelurus vanvalkenburghae. Jde o pěkně zachovalou část čelisti, která se dostala do sbírek Přírodovědného muzea v San Diegu již v roce 1988. (foto: San Diego Natural History Museum, CC0)

Přestože Diegoaelurus vanvalkenburghae byl součástí podčeledi vyhynulých machaeroidinů, výrazně se lišil od jiných zástupců této skupiny. Kromě horních a ze stran zploštělých špičáků, které jsou pro typické pro šavlozubce, měli ve své výbavě i ostré trháky.  Ty svým nositelům umožňovaly – díky ostrým střižným okrajům – odřezávat kusy masa.

TIP: Největší kočka historie: Nově popsaný americký šavlozubec dokázal lovit i nosorožce

Diegoaelurus vanvalkenburghae žil podle vědců ve světě, který byl podstatně teplejší než dnes. Jižní Kalifornii pokrýval vlhký les, ve kterém žili malí nosorožci, předchůdci dnešních tapírů, zvláštní oreodonti podobní ovcím, společně s neobvyklými primáty a vačnatci. „Tehdejší fauna představovala pro diegoaeluruse švédský stůl, díky čemuž se mohl stát jedním z prvních hypermasožravců,“ líčí paleontolog Ashley Poust.