Rekordní úlovek: Hubbleův dalekohled objevil zatím nejvzdálenější hvězdu

Stovky a tisíce hvězd, které můžeme spatřit na nočním nebi, mají jedno společné – všechny se nacházejí relativně nedaleko v rámci Mléčné dráhy. I ty nejvýkonnější dalekohledy dokáží za normálních okolností rozlišit jednotlivé hvězdy pouze u našich nejbližších galaktických sousedů. Občas se ale podaří nakouknout i za humna nejbližšího vesmíru, díky jevu známému jako „gravitační čočkování“.

Einsteinova čočka

Když světlo prochází v blízkosti hmotných objektů, jeho dráha sleduje zakřivený prostor a mění se jeho směr. Pokud se mezi námi a vzdáleným zdrojem světla v pozadí nachází hmotný objekt, může tento objekt světlo vychýlit a zaostřit jej směrem k nám – podobně jako čočka. Jde o jev, který poprvé předpověděl Albert Einstein ve své obecné teorii relativity.

TIP: Jak funguje gravitační čočka? Co díky ní uvidíme?

Touto metodou dnes dokážeme objevit vzdálené galaxie, které bychom jinak neměli šanci spatřit. Díky náhodě se galaxie v kupě s názvem WHL0137-08 seřadily tak, že zaostřily světlo jediné hvězdy směrem k nám. A tím tisícinásobně zesílily i její světlo. Kombinace této gravitační čočky a devíti hodin expozičního času Hubbleova vesmírného dalekohledu umožnila mezinárodnímu týmu astronomů hvězdu objevit.

Ranní hvězda Earendel

Astronomové hvězdě přezdívají Earendel, což pochází ze staroanglického slova znamenajícího „ranní hvězda“ nebo „vycházející světlo“. Toto jméno zpopularizoval spisovatel J. R. R. Tolkien v knize Silmarillion. Hvězda Earendel je podle výpočtů nejméně padesátkrát hmotnější než naše Slunce, ale možná až pětsetkrát a přibližně milionkrát jasnější. 

Když bylo světlo, které dnes vidíme, z Earendel vyzařováno, byl vesmír starý méně než miliardu let. To je asi šest procent jeho současného stáří. „V té době byla od Mléčné dráhy vzdálen čtyři miliardy světelných let – ale během téměř 13 miliard let, které trvalo, než k nám jeho světlo dorazilo, se vesmír rozšířil, takže nyní je od nás vzdálená neuvěřitelných 28 miliard světelných let,“ popisuje okolnosti objevu Victoria Straitová z dánského vesmírného centra DAWN.

Předchozí rekord Earendel výrazně překonává. Doposud ho držela hvězda Icarus, ukrývající se ve velmi vzdálené spirální galaxii, jejíž světlo potřebovalo 9,4 miliard let, než dosáhlo Země. Také hvězda Icarus byla objevena Hubbleovým dalekohledem a i při jejím objevu sehrála klíčovou roli gravitační čočka.

Příležitost pro dalekohled Jamese Webba

O nově objevené hvězdě toho zatím víme jen velmi málo. Vědci dokonce přiznávají, že Earendel by v zásadě mohl být více než jednou hvězdou – může být shlukem hvězd, které se nachází velmi blízko sebe. Aby tým tuto možnost ověřil, požádal o pozorovací čas na nedávno vypuštěném vesmírném dalekohledu Jamese Webba.

TIP: Astronomové objevili nejvzdálenější galaxii podobnou Mléčné dráze

„Díky Jamesi Webbovi budeme moci potvrdit, jestli je Earendel skutečně jen jedna hvězda, a zároveň kvantifikovat, o jaký typ hvězdy se jedná,“ těší se profesor Sune Toft z Niels Bohr Institute, který se na studii podílel. „Webb nám dokonce umožní změřit její chemické složení. Earendel by mohla být prvním známým příkladem nejstarší generace hvězd ve vesmíru.“