Raketové kouzlení (3): Padá hvězda, něco si přejte

Každý z nás už nejspíš někdy viděl „padající hvězdu“. Asi netřeba vysvětlovat, že se nejedná o skutečnou stálici, nýbrž obvykle o meteoroidy různých velikostí či o pozůstatek z průletu některé komety. Někdy dokonce může jít o nejrůznější kosmické smetí, tedy produkt člověka – a to doslova, protože i výměšky vesmírných cestovatelů nakonec shoří v atmosféře. Zkrátka, rande pod hvězdnou oblohou zakončené otřepanou frází „padá hvězda, něco si přej“ už nemusí být tak romantické jako dřív.

Nevítaný host

Vraťme se však k raketám. O zajímavou nebeskou show se loni v březnu postaral Sojuz 2.1b, který vynášel várku komunikačních družic dnes již zkrachovalé společnosti OneWeb. Deset minut po startu vstoupil druhý stupeň do atmosféry severovýchodně od Sverdlovské oblasti a zachytily jej kamery: Video nejdřív ukazuje Sojuz 2.1b pokračující s nákladem na oběžnou dráhu a poté zmíněný „sešup“ jeho stupně. Něco podobného se přitom neodehrálo poprvé.

Raketové stupně většinou zanikají nad neobydlenými oblastmi a zbytky kosmické techniky pak nejčastěji bez povšimnutí končí ve vlnách oceánu. Jistou výjimku z pravidla představují čínské nosiče, jež po vyhoření nezřídka dopadají do obydlených částí asijské země (viz Velké čínské havárie). Rozhodně se přitom nejedná o triviální záležitost a lidová republika palčivý problém dlouhodobě řeší. 

Poslední cesta

Steve Cullen náhodou zastavil ve správný čas na správném místě a z vyhaslé sopky Mauna Kea na Havaji zachytil zánik horního stupně čínské rakety CZ-3B (Dlouhý pochod-3B). Zmíněný kus techniky strávil na oběžné dráze čtyři měsíce, než se dostal do bodu bez návratu a rozpadl se na kousky právě nad uvedenou havajskou oblastí. Excitace a ionizace molekul atmosféry při jeho průletu potom vyvolaly nebývalý světelný efekt.

Vzhledem k extrémně vysoké rychlosti objektu ve vstupním rozhraní je vzduch před ním stlačen a vytváří se vrstva rázové vlny, v níž se molekuly rozdělí na ionty a teploty stoupají k extrému. Přetížení může dosáhnout i 20 G, takže nastává strukturální poškození komponentů a následně se těleso rozpadá na několik částí. Teploty při návratu mohou roztavit většinu kovů používaných v kosmonautice, převážná část fragmentů vzniklých při vstupu do atmosféry se úplně spálí a zanechá v jejích horní vrstvách oblak prachu a ionizovaných kovů.

Obdobný úkaz zažila letos 22. května Austrálie, a to po startu Sojuzu 2.1b s armádní družicí Tundra z kosmodromu Pleseck. Překvapení obyvatelé Tasmánie sledovali zánik třetího stupně rakety, který měří 6,74 m na délku, 2,66 m v průměru, dosahuje suché hmotnosti 2 597 kg a využívá motor RD-0124. Právě ten za sebou zanechal po průchodu atmosférou výraznou stopu. Mnozí ji měli za meteorit, ale událost se poměrně snadno podařilo spojit se zmíněným startem, čemuž odpovídala i vypočítaná trajektorie. Podobných pozorování však známe celou řadu.