Radioteleskopy soustavy ALMA vystopovaly nejstarší spirální galaxii
Naše domovská Mléčná dráha je reprezentantem tzv. spirální galaxie. Tento typ galaxií je podle našich současných znalostí tím nejběžnějším – ze všech známých hvězdných ostrovů je 60 až 75 % galaxií spirálních. Galaxie tohoto typu mohou dosahovat velikosti od 30 000 až do 200 000 světelných let a množství jejich členů se pohybuje řádově kolem miliard až stamiliard. Nejstarší spirální galaxie existovaly už před více než 12 miliardami let, a právě jednu takovou se podařilo objevit japonským vědcům.
Takafumi Tsukui z japonské SOKENDAI University a jeho kolegové pořídili snímek galaxie, ze které se posléze vyklubala nejstarší známá spirální galaxie v prozkoumaném vesmíru. Galaxii, která nese označení BRI 1335-0417, detekovaly radioteleskopy chilské soustavy ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array).
Rekordně staré galaxie
Stáří této galaxie je úctyhodné. Vznikla v době, kdy byl vesmír starý jen asi 1,4 miliard let. Spirální galaxie přitom představují „pokročilou“ formu galaxie a nejspíš vznikají postupně. Proto je pro odborníky překvapením, že v tak mladém vesmíru existovaly galaxie se spirální strukturou, které jsou podobné galaxiím v dnešním vesmíru.
TIP: Astronomové objevili nejvzdálenější galaxii podobnou Mléčné dráze
Doposud nejstarší známou spirální galaxii objevila rovněž soustava radioteleskopů ALMA, a to v roce 2019. Vznikla asi 2,5 miliardy let po Velkém třesku, tedy zhruba miliardu let po nově objevené galaxii BRI 1335-0417.
Podle Takafumi Tsukuiho výsledky výzkumu rozšíří naše znalosti o vzniku spirálních galaxií a jejich vývoji do „zralé podoby“, jakou má dnes například Mléčná dráha nebo blízká galaxie v Andromedě. Úplně nejstarší galaxie ovšem nemají spirální strukturu. Rekord stále drží galaxie GNz11, objevená v prosinci 2020, která vznikla asi před 13,4 miliardami let, tedy asi 400 milionů let po Velkém třesku.
Hubbleova klasifikace galaxií
Edwin Hubble zavedl v roce 1936 morfologickou klasifikaci galaxií (tedy podle tvaru), jež se používá dodnes. Amerických astronom ji znázornil jako řadu, která budí dojem vývojové sekvence – poprvé nakreslil to, co dnes známe pod familiárním označením Hubbleova ladička. Vlevo nalezneme eliptické galaxie a uprostřed čočkové, u nichž se sekvence rozšiřuje na dvě větve spirálních objektů, a to bez příčky a s příčkou. Stranou klasifikační řady stojí ještě galaxie nepravidelné, které lze považovat za extrémní typ spirálních hvězdných ostrovů.
TIP: Vítejte v galaktické zoo: Poznejte nejpodivnější hvězdné ostrovy
Přestože se v důsledku pozice na Hubbleově ladičce označují eliptické galaxie za „rané“ typy, zatímco spirální a nepravidelné za „pozdní“, žádná vývojová sekvence zde neexistuje. Naopak se zdá, že lze snadno vysledovat opačný trend: v raném vesmíru totiž převažovaly typy spirální a nepravidelné, jejichž spojováním neboli galaktickým kanibalismem vznikají výhradně eliptické hvězdné ostrovy.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií