Radioteleskopy ALMA vystopovaly dramatický hvězdný ohňostroj

Ve vzdálenosti asi 1 350 světelných let od nás se v souhvězdí Orionu nachází hustý molekulární oblak OMC-1. Jedná se o velmi aktivní oblast, která funguje jako hvězdná porodnice. Vznikají tam při gravitačním kolapsu oblaků plynu hvězdy, které mohou být i více než stonásobně hmotnější než Slunce.

Asi před 100 tisíci lety se v oblaku OMC-1 začalo formovat několik protohvězd. Navzájem se přitahovali gravitací a asi před 500 lety se dvě rodící se stálice srazily. Astronomové si sice nejsou jisti, zda se jen letmo „ťukly“, nebo došlo k pořádné čelní srážce, každopádně ale došlo k mohutné explozi, která odsunula okolní protohvězdy a vytvořila stovky mohutných výtrysků plynu a prachu odlétajících do okolního vesmíru rychlostí až 150 kilometrů za sekundu. Při této kataklyzmatické kolizi se uvolnilo tolik energie, kolik Slunce vyzáří za 10 milionů let.

Kosmický ohňostroj v Orionu

Tým astronomů, který vedl John Bally (University of Colorado, USA), nedávno využil schopností soustavy ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), aby nahlédl hluboko do srdce tohoto oblaku. Tam se jim podařilo objevit pozůstatky, které svým vzhledem připomínají kosmický ohňostroj s obřími výtrysky táhnoucími se do všech směrů a jsou připomínkou explozivního zrodu této skupiny hmotných hvězd.

Tyto exploze zřejmě trvají jen krátce a i jejich stopy, které nyní sledujeme pomocí radioteleskopů ALMA, jsou pozorovatelné pouze několik století. Podobné exploze protohvězd by ale mohly být poměrně časté. Destrukcí mateřského oblaku dokonce mohou přispívat k regulaci rychlosti tvorby hvězd v obřích molekulárních oblacích.

TIP: Mladou hvězdu Elias 2-27 zdobí zvláštní spirální ramena

Nové záběry získané pomocí soustavy ALMA představují explozivní povahu procesu ve vysokém rozlišení a prozrazují důležité detaily týkající se rozložení a vysoké rychlosti pohybu molekul oxidu uhelnatého (CO) v těchto výtryscích. To pomůže odborníkům pochopit síly, které stojí za explozí, a odhadnout, jaké důsledky mohou takové jevy mít pro tvorbu hvězd v celé galaxii.