Proč některé planety vyzařují víc energie, než kolik jí dostávají od Slunce?

Nejde o pravidlo pro všechny oběžnice: Uvedenou vlastnost mají obvykle planety plynné, které v celkové sumě skutečně vyzařují víc energie, než dostávají od Slunce. Podle množství energie, kterou ze Slunce absorbuje například Jupiter, by se teplota svrchních vrstev jeho atmosféry měla pohybovat okolo -170 °C. Infračervené a rádiové měření ale ukázalo, že průměrná teplota mraků je zhruba -150 °C. Čím si lze tento rozdíl vysvětlit?

Klíčovou roli v obecném tvrzení však hraje slovo „celkově“. Přebytek se totiž netýká kompletního elektromagnetického spektra, nýbrž pouze dlouhovlnné oblasti zejména infračerveného záření: Zde vlastní záření Jupitera jednoznačně dominuje, zatímco naopak v oblasti viditelného spektra převažuje pohlcená energie od Slunce. 

TIP: Je hnědý trpaslík spíš hvězdou, nebo planetou?

Jak zní vysvětlení? Plynné planety se podobně jako protohvězdy neustále pomalu smršťují vlastní gravitací. Konkrétně Jupiter kontrahuje přibližně o 2 cm ročně. Uvolněná potenciální energie se zčásti mění na teplo, zčásti na záření. Proto plynné planety vydávají celkově víc záření, než přijmou od mateřské stálice. Speciálně u Jupitera může hrát roli i teplota jeho jádra, která se pohybuje okolo 24 000 °C (což je mimochodem mnohem více, než je teplota povrchu (fotosféry) Slunce - 5 500 °C).