Proč astronomové používají červené světlo?

Využívání červeného světla při astronomických pozorováních má původ ve fyziologii lidského oka. Již v hodinách biologie se děti učí, že zrakový orgán zahrnuje dva typy světlocitlivých buněk, tzv. tyčinky a čípky.

Druhé zmíněné „vidí“ barevně a ke vjemu potřebují relativně velké množství světla. Naproti tomu tyčinky dokážou registrovat i jednotlivé fotony, ovšem za cenu ztráty barevného vnímání.

Astronomická pozorování se obvykle odehrávají za světelně slabých podmínek, je proto žádoucí, aby se maximálně zapojily právě tyčinky. Ty foton zaregistrují díky přeměně molekuly rodopsinu po dopadu zmíněné částice. V případě většího osvícení se veškerý rodopsin v tyčinkách rozpadne a světlocitlivé buňky ztrácejí účinnost – přesně to se děje za denního světla. Zpětná syntéza rodopsinu trvá asi 30 minut: Uvedené době říkáme „adaptace na tmu“ a zná ji každý, kdo přejde z přesvětlené místnosti do temného venkovního prostoru a „rozkoukává se“.

TIP: Jak fungují a jak se liší vesmírné dalekohledy?

Fotony nižších energií, tedy například červeného světla, jsou při přeměně rodopsinu méně účinné než třeba fotony modrého světla. Proto astronomové používají při pozorování tlumené červené osvětlení, aby nepřišli o svoji adaptaci na tmu.