Přirozenou smrtí zemřela jen necelá čtvrtina císařů Říma

Zánikem římské republiky a vznikem císařství, získali jeho vládci nesmírnou, přímo pohádkovou moc. Římskému císařství vládlo celkem 175 císařů, od Augusta (63 př. n. l. až 19 n. l.) po Konstantina XI. (1405 až 1453), který byl posledním byzantským císařem a posledním právoplatným římským císařem. Být císařem ale nebylo zrovna bezpečné povolání.

Vláda císařů bývala plná intrik a úkladů, které je často připravily o život. Od vzniku císařství do zániku Západořímské říše vládlo celkem 69 císařů. Z nich jen 24,8 procent zemřelo z přirozených příčin. Na zbytek čekala násilná smrt. Z celkového počtu římských a byzantských 175 císařů jich bylo okolo 30 procent zavražděno, spáchalo sebevraždu, nebo padlo v bitvě.

Brazilští matematici z University of São Paulo analyzovali statistické charakteristiky osudů římských císařů. Zjistili, že tyto charakteristiky mají povahu, která odpovídá takzvanému mocninnému zákonu. Ten se projevuje i v mnoha dalších fenoménech, které na první pohled vypadají náhodně. Může jít například o velikost kráterů na Měsíci, síly jednotlivých zemětřesení, výskyt slov v textech nebo třeba počet sledujících na sociálních médiích.

TIP: Římští císaři měli větší šanci zahynout násilnou smrtí než gladiátoři v aréně

Mocninný zákon se často projevuje jako takzvané Paretovo pravidlo, známé též jako pravidlo „80/20“. Běžná situace se vyskytuje v 80 procentech případů a vzácná situace ve 20 procentech případů. Lunárních kráterů je 80 procent relativně malých a 20 procent jsou velké krátery. Pokud jde o osud římských císařů do zániku Západořímské říše, tím vzácným jevem je přirozená smrt.

Badatelé rovněž zjistili, že šance císařů římské říše na přirozenou smrt prudce klesají kolem 13. roku jejich vlády. Důvody nejsou úplně jasné. Jejich rivalové možná po uplynutí této doby ztrácejí naději na přirozený konec císaře nebo se třeba po této době objevují noví protivníci.