Příprava na premiéru: Indie se chystá na svou první pilotovanou misi
Indie má za sebou už pěknou řádku kosmických zdarů. Mnohým z vás se možná vybaví úspěšná lunární sonda Čandraján 1 neboli „měsíční loď“, jež odstartovala v roce 2008. O rok později 28. srpna se sice předčasně odmlčela, splnila však většinu vědeckých úkolů, a navíc si připsala nečekaný objev: Našla stopy vody v měsíčním regolitu. Na její práci nedávno navázal již o mnoho sofistikovanější nástupce, Čandraján 2. Výsadek přistávacího modulu s robotickým vozítkem na jižní polokouli našeho souputníka se bohužel nepovedl, ale hlavní část mise pokračuje.
K nesporným úspěchům Indie patří také nízkorozpočtová marsovská sonda MOM, jež nadále posílá snímky i vědecká data. Na letošní rok se navíc chystají další robotické mise, jako třeba Aditja L1 určená k průzkumu Slunce. Nejbližší větší událost pak představuje plánovaná premiéra nové malé rakety Small Satellite Launch Vehicle (SSLV). Vliv současné pandemie je však patrný i v kosmickém sektoru, tudíž lze očekávat řadu odkladů a změn v harmonogramu. Věřme ovšem, že to zásadně nenaruší zatím vůbec největší a nejambicióznější připravovanou misi asijské země – orbitální let s lidskou posádkou.
Přípravy na cestu
Tamní vláda stále doufá, že se pilotovaný start odehraje už v roce 2021, kvůli oslavám 75. výročí indické nezávislosti. Jenže harmonogram je neúprosný a reálněji se jeví spíš druhá polovina roku 2022, možná dokonce i pozdější termín.
Uskutečnění přelomové mise vyžaduje patřičně připravenou posádku. Indie proto začátkem loňského roku vyslala své první kosmonauty do Ruska, kde mají podstoupit přibližně roční trénink ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina.
Ve zrychleném tempu
Slavné výcvikové středisko leží severovýchodně od Moskvy a prý je v něm stále cítit duch doby počátků letů do vesmíru. Kosmonauti tam pracují pod portréty Jurije Gagarina, prvního muže v kosmu, a žijí ve stejných budovách, kde se Alexej Leonov připravoval na premiérový výstup do vesmírného prostoru. Čtyři pečlivě zvolení kandidáti z řad indických vojenských pilotů čekají na dokončení náročného výcviku. Adepti vzešli z 60 účastníků náboru, jenž se uskutečnil v Institutu aerokosmické medicíny v Bengalúru a zúčastnit se jej mohly i ženy. Čtyři konečné kandidáty pomáhal vybrat zkušený vojenský lékař a kosmonaut ve výslužbě Oleg Kotov, který má na kontě 526 dní strávených ve vesmíru.
Ruští kosmonauti trénují na vesmírný let v průměru pět roků a teprve poté se považují za připravené stát se součástí některé posádky. Ovšem zhruba 15měsíční kurz, na nějž se vydali indičtí piloti, je poněkud odlišný, a to nejen svou délkou. „Jedná se o program speciálně navržený tak, aby vyhovoval potřebám indických kosmonautů a byl koordinován s druhou stranou,“ uvedl šéf centra Pavel Vlasov a dodal, že kromě obecného vesmírného výcviku zahrnuje trénink i pokročilý inženýrský kurz a kondiční cvičení.
Cizí jazyk, cizí kuchyně
Očekává se, že v průběhu roku stráveného ve Hvězdném Městečku zvládnou indičtí kosmonauti veškeré postupy a osvojí si ovládání ruského Sojuzu, což jim výrazně usnadní pilotování vlastní vesmírné lodi Gaganján neboli „nebeské plavidlo“. K tomu se musí posádka učit rusky, protože všechny palubní nápisy a dokumentace uvnitř Sojuzu jsou samozřejmě v ruštině. Ruští specialisté dělají vše pro to, aby Indům pomohli vyrovnat se s nezáviděníhodným úkolem – protože naučit se nový jazyk v tak krátkém čase, aniž by to jakkoliv zpomalilo náročný trénink, není jednoduché. Výcvikové středisko má proto ve svých řadách profesionální tlumočníky a jazykové lektory. Navíc většina zaměstnanců, zejména instruktorů, velmi dobře ovládá angličtinu – přestože podle stávajících předpisů probíhá školení pouze v ruštině.
V první řadě si však piloti museli zvyknout na místní kuchyni: Indičtí kosmonauti, ale i jejich doprovodný personál, stolují v kantýně spolu s ruskými kolegy, přičemž se tamní jídlo dost liší od toho, na něž jsou zvyklí z domova. Vlasov k tomu však dodává, že kuchaři z Hvězdného Městečka dbají na potřeby svých hostů, včetně zařazení vegetariánských jídel a odstranění některých pokrmů z nabídky – například hovězího masa, které je pro Indy, jak známo, nepřijatelné.
V zimě i na moři
K nejzajímavějším částem výcviku patří kurz přežití. Cílem je naučit budoucí kosmonauty zvládnout případné dosednutí návratového modulu mimo plánovanou zónu, například někde v divočině. Čtveřice se připravuje strávit nějaký čas v zimě v lesích a bažinách moskevského regionu, přičemž jim bude dělat společnost jen místní zvěř.
Nejdřív je však čeká školení v učebnách, poté praxe a teprve pak zamíří ve skupinách po dvou s instruktorem na třídenní maraton přežití v reálných podmínkách. Budou si muset vystačit pouze s nouzovým vybavením, jež by našli v lodi Sojuz. Nablízku jim ovšem zůstane tým lékařů, kteří budou po celou dobu pečlivě sledovat jejich zdravotní stav.
Nácvik přežití může pro Indy, neuvyklé ruským zimám, představovat opravdovou výzvu. Po kurzu dostane čtveřice týden volna na zotavení. Ovšem zasněžené lesy a bažiny znamenají pouze první krok: Piloti mají naplánovaný pobyt i ve stepi, a dokonce výcvik na moři. Místo bezútěšného mrazu Severního ledového oceánu během zimy se však v létě přesunou do letoviska Soči u Černého moře, kde podstoupí v doprovodu specialistů simulaci přistání na vodě. Čekají je ovšem i lety v upraveném Iljušinu Il-76, simulující krátkodobý stav beztíže.
Ruští odborníci jsou každopádně přesvědčeni, že Indové zvládnou překonat všechny obtíže, jimž mohou během výcviku čelit. Přece jen jde o zkušené a dobře vyškolené specialisty. „Je zcela zřejmé, že jsou všichni ve výborné fyzické kondici a mají obrovské letové zkušenosti i rozsáhlé technické znalosti. Naše tréninková zátěž by pro ně neměla být až tak náročná,“ dodává Vlasov.
Do vlastní lodi
Po dokončení ročního výcviku se indičtí kosmonauti vrátí do vlasti, kde podstoupí ještě speciální trénink zaměřený na nácvik a simulace ve vesmírném plavidle Gaganján. Model návratového modulu v reálné velikosti představila Indie na sympoziu v Bengalúru začátkem loňského roku, přičemž k vidění byly i modely stanice s kosmickou lodí, jež měla nově k servisní části připevněna čtyři ramena se solárními panely po vzoru evropské kosmické lodi ATV (Automated Transfer Vehicle). Zatím není známo, zda by se mohlo jednat o výsledek navázané spolupráce.
V konečné fázi vzejde ze čtyř kandidátů zřejmě tříčlenná posádka. Zbývající člen utvoří zálohu a v průběhu letu bude v řídicím středisku ve spojení s kolegy ve vesmíru. Vyloučit však zatím nelze ani start s jediným kosmonautem na palubě.
Před pilotovanou misí se mají odehrát dvě zkoušky bez lidí: První se měla uskutečnit již v prosinci 2020, kvůli pandemii koronaviru byla ale o rok posunuta, další má přijít zhruba s půlročním odstupem. Během prvního startu se bude v kabině nacházet humanoidní robot, schopný plnit jednoduché úkoly. Oba lety se zaměří především na odzkoušení všech parametrů nutných k přežití kosmonautů, teprve poté mohou do kabiny usednout lidé. Zatímco posádka i design modulu jsou již vybrány, konečné rozhodnutí ohledně skafandrů či medicínského a jiného vybavení dosud nepadlo.
V klubu kosmických velmocí
Možná se ptáte, proč Indie trénuje své lidi v Rusku, a nikoliv na domácí půdě. Odpověď zní jednoduše: Asijská země obdobné výcvikové středisko nemá – což by se však mělo změnit, protože část navýšeného rozpočtu na program Gaganján má jít právě na vybudování potřebné infrastruktury. Nové centrum vyrůstá v blízkosti testovacího prostoru Chitradurga Aeronautical Test Range ve státě Karnátaka. Na jeho vznik a trénink kosmonautů i další mise bylo pro roky 2020–2021 uvolněno v přepočtu asi 1,9 miliardy dolarů.
TIP: Vesmírné skafandry pro 21. století: SpaceX, Boeing, Virgin Galactic i ostuda z Íránu
Indie se tak malými krůčky přibližuje ke „klubu“ kosmických velmocí. Přestože má před sebou ještě pořádný kus cesty, již dnes musíme ocenit, s jakou vytrvalostí postupuje dál. V zemi přitom, jak známo, nepanují zrovna lehké podmínky. Po ukončení počáteční fáze pilotovaného programu má Indie v plánu vybudovat vesmírnou stanici a chystá i robotickou misi k Venuši, někdy mezi léty 2023 a 2024. Rozhodně se tedy v jejím podání máme na co těšit.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií