Překvapení: Za oběžnou dráhou Neptunu je nedostatek malých těles

Naše modely vzniku a vývoji Sluneční soustavy předpovídají, kolik by asi kde mělo být ve Sluneční soustavě těles, a jak by tato tělesa měla být velká. Jak se ale ukazuje, realita může být poněkud jiná. Potvrzují to i pozorování povrchu trpasličí planety Pluto a jejího velkého měsíce Charona.

Kelsi Singer z amerického institutu Southwest Research Institute (SwRI) v Boulderu, stát Colorado, a její kolegové prostudovali fotky, které pořídila americká sonda New Horizons při svém slavném průletu kolem Pluta a Charonu v červenci 2015. Badatelé na snímcích počítali krátery po dopadu vesmírných těles. Soustředili se hlavně na rovnou a přehlednou planinu Vulcan Planitia, která se rozkládá na měsíci Charon.

Nedostatek malých těles

Když si Singerová a spol. zmapovali výskyt kráterů, s překvapením zjistili, že na Charonu a také na Plutu nápadně scházejí krátery s průměrem menším než 13 kilometrů. To podle nich ukazuje na nečekaně malý počet těles v Kuiperově pásu, tedy za oběžnou drahou Neptunu, která by vyhloubila takové krátery. Jde o tělesa o velikosti cca 1 až 2 kilometry.

TIP: New Horizons má možná svůj největší objev: Dvě kryovulkanické sopky

Očividný „nedostatek“ takových těles potvrzují i nová pozorování objektu Ultima Thule, kolem něhož sonda New Horizons proletěla letos v lednu. Počet malých těles v Kuiperově pásu je tím pádem v rozporu s modely vzniku Sluneční soustavy, které jich očekávaly mnohem více. Na druhou stranu, těch pár objektů malé velikosti, které se v Kuiperově pásu vyskytují, podle odborníků představují cenné „časové schránky“ s materiálem z dob vzniku Slunce a planet.