Před 50 miliony lety kralovali antarktickému nebi draví ptáci s šestimetrovým rozpětím křídel

Paleontologové před pár lety našli kost, která je pozůstatkem dávného ptáka obrovských rozměrů, ze skupiny pelagornitidů. Tento pták mohl mít křídla s rozpětím kolem 6,4 metrů a nebe brázdil zhruba 15 milionů let po katastrofickém konci druhohor. Pro srovnání – dnešním rekordmanem v tomto ohledu je albatros stěhovavý (Diomedea exulans) s maximálním rozpětím 3,63 metru.

Zmíněná kost pochází ze Seymourova ostrova v Antarktidě, kde ji vědci nalezli v osmdesátých letech. Bez většího zájmu ležela ve sbírkách univerzitního muzea University of California Museum of Paleontology, až ji v roce 2015 náhodou objevil tehdejší student Peter Kloess. Nakonec se z toho vyklubala část čelisti pelagornitida, jehož hlava musela být dlouhá tak asi 60 centimetrů.

TIP: Crossvallia waiparensis: Na Novém Zélandu našli obřího tučňáka z počátku třetihor

Dotyčný pelagornitid byl jedním z největších létajících ptáků vůbec a společně s pterosaury z čeledi Azhdarchidae možná i úplně největšími, pokud jde o rozpětí křídel. Zobák těchto monster pokrývaly asi tři centimetry dlouhé kostěné výrůstky, které připomínaly zuby. Podle všeho šlo o nelítostné dravce, kteří se živili velkými rybami a hlavonožci. „Zubatý“ zobák se jim tedy určitě hodil.

Tito třetihorní ptáci žili asi před 50 miliony let, v období eocénu. Antarktida tehdy byla normálním kontinentem, na němž byl led vzácností. Byl to ráj ptáků, v němž žily první druhy tučňáků a zástupci dalších skupin ptáků, nám známých i vymřelých. Velcí pelagornitidi ale zřejmě vládli tehdejší obloze.