Před 220 lety začala výstavba pevnosti Boyard: K čemu původně sloužila?

První plány na její stavbu vznikly již v polovině 17. století za vlády Ludvíka XIV. Společně s pevnostmi Enet a Île-d'Aix měla pevnost Boyard chránit francouzské pobřeží a zejména strategické město Rochefort před ataky anglického královského loďstva. 

Francie se v této oblasti střetávala se svým odvěkým anglickým protivníkem pravidelně nejméně od 12. století. Francouzská děla ale neměla dostatečný dostřel a útočící královské loďstvo tak mohlo bezpečně proplouvat až k ústí řeky Charente. „Slepé“ místo mezi ostrovy Aix a Oléron měla pokrýt nově vybudovaná pevnost.

Jak chytit Měsíc do zubů...

Plánování výstavby nové pevnosti se v roce 1692 ujal francouzský inženýr Descombs, vzhledem k vysokým nákladům byl ale projekt rychle zastaven. Traduje se, že přední vojenský stavitel Sébastien Vauban nápad na stavbu rozmlouval králi Ludvíku XIV. slovy: „Pane, bylo by snazší chytit do zubů Měsíc než usilovat o stavbu v takové lokalitě.“

Potřeba výstavby nové pevnosti se opět vynořila v roce 1757 v reakci na sedmiletou válku, během které Britové na několik týdnů dobyli ostrov Île-d'Aix. Přestože vznikly další plány na stavbu, pracovat se opět nezačalo. 

Rozhodující krok přišel až v roce 1800 za vlády Napoleona Bonaparteho, kdy se začala pevnost skutečně budovat. Pro dělníky tehdy vznikla nová vesnice a v Ile d'Oléron byl zřízen nový přístav, odkud byl na stavbu dopravován veškerý materiál. Ostrůvek byl pomocí kamenů rozšířen a vznikla na něm základní plošina o rozměrech 50 × 100 metrů. Po devíti letech došlo k dalšímu přerušení stavby, tentokrát kvůli obtížím se stavbou pískovcových základů. Znovu se pokračovalo až od roku 1837, za vlády Ludvíka Filipa, kdy došlo k opětovnému zesílení napětí mezi Francií a Anglií. Definitivně byla pevnost Boyard dokončena v roce 1857, kdy její posádku tvořilo 250 mužů. 

TIP: Hornické mraveniště: Ostrov Hašima je dnes japonská Pripjať

Poněkud úsměvným paradoxem je, že v té době již nebyla zapotřebí – dostřel děl totiž doznal značného zlepšení a úžinu tak již bylo možné bránit i bez nové pevnosti.

Po roce 1871 byla pevnost krátce využívána jako vojenské vězení a o čtyřicet let později ji francouzská armáda definitivně opustila. Další léta pevnost chátrala a postupně se rozpadala. V roce 1950 naštěstí získala status chráněné památky a dožila se tak až do dnešních dnů.