Pravděpodobnost zásahu člověka kusem vesmírného odpadu se podle vědců dramaticky zvyšuje

Kusy vesmírných technologií dopadajících zpět na Zemi představují nebezpečí, byť až doposud známe pouze jeden případ, kdy byl člověk zasažen vesmírným odpadem. Současný intenzivnější provoz nosných raket ale podle vědců toto riziko dramaticky zvyšuje
14.07.2022 - Stanislav Mihulka


Nepříjemným vedlejším produktem vesmírného průmyslu a technologického pokroku je rostoucí množství odpadu na oběžné dráze Země. Podle posledních odhadů se na zemské orbitě nachází asi 10 000 tun kosmického odpadu. Kromě nebezpečí pro satelity představuje odpad i další problém – odráží sluneční záření a zhoršuje tím světelné znečištění.

Nejde ale jen o problém na zemské orbitě, větší části vesmírných technologií se občas vrací zpět na Zemi – větší část těchto „vesmírných navrátilců“ naštěstí bezpečně shoří v atmosféře, malé množství ale dopadá až na povrch planety. Mezi největší tělesa, která se takto vrátila, patří stotřicetitunová sovětská vesmírná stanice Mir nebo zbytky první čínské vesmírné stanice Tchien-kung 1, které v roce 2018 skončily v Tichém oceánu.

K nebi hleď!

Dopadající kousky vesmírných technologií pochopitelně představují nebezpečí, byť až doposud známe pouze jeden případ, kdy byl člověk zasažen vesmírným odpadem. V lednu 1997 zasáhl Lottie Williamsovou v oklahomské Tulse malý kus materiálu, který podle všeho spadl z nebe. Pozdější analýzy odhalily, že šlo o kus spečeného sklolaminátu, původně součásti palivové nádrže rakety Delta II, vypuštěné v roce 1996. Událost se tehdy naštěstí obešla bez vážných následků, nicméně odborníci varují, že v budoucnu hrozí podobné střety mnohem častěji.

Michael Byers z kanadské Univerzity Britské Kolumbie a jeho spolupracovníci tvrdí, že během příštích deseti let dojde s překvapivě vysokou pravděpodobností k zásahu člověka kusem rakety či podobným orbitálním odpadem. Podle Byerse je pravděpodobnost takového střetu zhruba 10%, což je vzhledem ke zmíněné historii skutečně velký skok.

Badatelé vycházejí z dat pokrývajících období přes 30 let, která zachycují přibližně 1 500 případů pádu součástí raket do atmosféry. Asi 70 procent z nich přitom bylo neplánovaných. Do svých odhadů vědci zahrnuli předpokládanou intenzitu letů na oběžnou dráhu, a také hustotu zalidnění na Zemi.

Sever proti jihu

Největší nebezpečí podle badatelů hrozí v jižnějších zeměpisných šířkách, kde se nachází například indonéská Jakarta, bangladéšská Dháka nebo nigérijský Lagos. Kus rakety tam podle jejich výpočtů dopadne s třikrát větší pravděpodobností než třeba v New Yorku, Pekingu nebo Moskvě. To je obzvláště ironické, pokud uvážíme, že největšími producenty vesmírného odpadu jsou právě „seveřané“ USA, Čína a Rusko.

TIP: Pozor! Padá kosmické kamení aneb Pády meteoritů v historii

Množství velkého vesmírného odpadu je dnes již možné výrazně omezit – jak ukazuje příklad SpaceX, nosné části raket se mohou řízeně vracet a opakovaně využívat, případně je možné je řízeně navádět tak, aby shořely v atmosféře. Jde ale o relativně drahý způsob a pro většinu vesmírných agentur je jednodušší spolehnout se na neřízený návrat. Část vědců proto volá po větší míře odpovědnosti a zavedení jasných pravidel pro bezpečnější návraty vesmírných technologií.


Další články v sekci