Poutníci v páru: Také malé planetky tvoří binární systémy
Antiope: Černé houby
Binární asteroid 90 Antiope tvoří dvě tělesa o průměru 88 km a 84 km, jež kolem sebe krouží ve vzdálenosti 171 km s periodou 16,5 hodiny. Planetku se podařilo detekovat 1. října 1866, ale teprve 10. srpna 2000 astronomové zjistili, že se jedná o binární systém. Patří do rodiny asteroidů Themis v hlavním pásu, které mají podobné elementy drah. Jako většina planetek v uvedené oblasti se 90 Antiope řadí mezi tmavá tělesa spektrálního typu C obsahující především uhlík. Jejich hustota byla určena na 1,3 g/cm³, z čehož vyplývá jejich velká pórovitost. Mohou obsahovat hodně ledu, podobně jako komety. (foto: ESO, CC BY-SA 4.0)
Didymos: Potenciální hrozba
Na výše zmíněný, pro Zemi potenciálně rizikový binární systém Didymos se zaměří mise NASA s názvem DART neboli Double Asteroid Redirection Test. Cíl tvoří uvedené těleso o průměru 800 metrů, respektive jeho menší průvodce Dimorphos s rozměry dosahujícími 170 metrů. DART otestuje technologie, jež by mohly v budoucnu ochránit Zemi před nebezpečnými planetkami. Půltunová sonda má odstartovat letos v červenci a k planetce dorazit v říjnu 2022. Následně jako projektil narazí rychlostí 21 600 km/h do menšího objektu. Změna dráhy měsíčku bude minimální, přesto měřitelná i ze Země. ESA by měla v roce 2024 vypustit k dvojplanetce sondu Hera, aby detailně studovala obě tělesa z oběžné dráhy. (foto: NASA, Johns Hopkins APL, Steve Gribben, CC BY-SA 4.0)
Ida: S vlastním průvodcem
Asi nejznámější planetkou s vlastním průvodcem se stala Ida, kolem níž krouží těleso o průměru 1,4 km. Idu objevil astronom Johann Palisa v září 1884, její satelit nazvaný Dactyl se však podařilo odhalit až na snímcích, které v srpnu 1993 pořídila sonda Galileo směřující k Jupiteru. Planetka má protáhlý tvar o rozměrech 59,8 × 25,4 × 18,6 km. Slunce obíhá ve vzdálenosti 2,86 au s periodou 4,84 roku. Hlavní charakteristiky obou těles napovídají, že mají společný původ. Na povrchu asteroidu leží 50–100 m silná vrstva regolitu vytvořeného při srážkách s meteority. (foto: NASA, CC BY-SA 4.0)
Patroclus: Nerozluční bratři
Patroclus představuje dvojici velkých asteroidů, jež společně krouží kolem Slunce. Jedná se o jedinou známou rozměrnou dvojplanetku ve skupině tzv. trójanů, tedy malých těles na dráze Jupitera. Asteroid Patroclus o průměru 127 km byl objeven 17. října 1906. Jeho zhruba stejně velkého průvodce, s odhadovaným průměrem 113 km, však astronomové odhalili až 22. září 2001. Planetky se kolem společného těžiště navzájem obkrouží jednou za 4,31 dne. Složením se podobají ledovým kometám a vědci předpokládají, že jde o pozůstatek z dob formování naší soustavy. V březnu 2023 bude dvojici zkoumat sonda Lucy, kterou chce NASA vyslat do kosmu v letošním roce. (foto: W. M. Keck Observatory, Lynette Cook, CC BY-SA 4.0)
Kleopatra: Proměnlivá psí kost
O asteroid 216 Kleopatra se astronomové zajímají už dlouho, zejména kvůli jeho velmi proměnlivé jasnosti. Planetka nezvyklého tvaru krouží kolem Slunce v centrálním regionu hlavního pásu. Roku 1880 ji objevil již zmíněný astronom Johann Palisa a o 120 let později vědci upřesnili její podobu, připomínající „psí kost“ o délce 217 km. Dva průvodci, identifikovaní v roce 2008, jsou s průměry 7 km a 9 km v porovnání s mateřským objektem natolik malí, že je připojený model neznázorňuje. Na základě měření jejich oběžných drah však odborníci určili hmotnost a hustotu Kleopatry. (foto: Stephen Ostro, NASA/JPL, CC BY-SA 4.0)
1999 KW4: Cvičný nepřítel
Binární asteroid 1999 KW4 se skládá z hlavního tělesa o průměru 1,3 km, kolem nějž ve vzdálenosti 2,6 km oběhne jednou za 17 hodin menší průvodce o velikosti 360 m. I když uvedená planetka neznamená pro Zemi žádné riziko, vědci ji využili k nácviku pozorování nebezpečných blízkozemních objektů a ukázali, že špičkové technologie ESO mohou sehrát rozhodující úlohu v ochraně modré planety. Přestože srážka s 1999 KW4 nehrozí, objekt se nápadně podobá jinému binárnímu blízkozemnímu asteroidu, pojmenovanému Didymos, který by pro nás v budoucnosti již nebezpečí představovat mohl. (foto: ESO, M. Kornmesser, CC BY-SA 4.0)
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
NASA, ESO, W. M. Keck Observatory CC BY-SA 4.0
