Podzemní invaze: Severní Amerika čelí přívalu „zlých“ žížal

Některé invaze probíhají dost nenápadně. Spojené státy se například v posledních letech potýkají s asijskými žížalami. Přezdívají jim „šílení červi“, „hadí červi“ nebo podle zběsilých pohybů těchto kroužkovců „alabamští skokani“. Ve skutečnosti jde o tři druhy žížal rodu Amynthas, které pocházejí z Dálného Východu.

Žížaly obvykle známe jako užitečné tvory, které svou přítomností prospívají půdě. „Zlé“ invazní žížaly ale moc užitečné nejsou. Odstraňují ze zeminy vše výživné a zanechávají po sobě jen hlušinu. Aby toho nebylo málo, tyto invazní žížaly jsou velmi silné v konkurenci. Postupně vytlačují domácí žížaly, což vede k poklesu kvality půdy a zhoršení životních podmínek pro rostliny, houby i bezobratlé živočichy.

Invaze z Asie

Žížaly rodu Amynthas se dostaly do Severní Ameriky někdy v průběhu 19. století. Podobně jako mnoho dalších invazních druhů si „stoply“ lodě, které se plavily z Dálného Východu do Ameriky. Svezly se s lodním balastem a se zeminou, v níž se převážely rostliny. Podobně se zřejmě šíří i dál po Spojených státech, přičemž dokážou využít i vodní cesty, které mohou přenášet jejich kokony s vajíčky.

TIP: Lstiví hadi: Invazní bojgy hnědé létají po světě letadly

Pokud jde o možné zásahy proti invazním žížalám, je to bohužel svízelné. V půdě jsou velmi dobře chráněné. Mrazivé zimy sice zdecimují jejich populace, dobře maskovaná vajíčka jsou ale odolná a zpravidla přežijí. Podobné je to s ohněm, takže ani vypalování problém s těmito žížalami neřeší.