Peklo v laboratoři: Simulovaná láva má usnadnit výzkum žhavých exoplanet

Když jsme začali v okolním vesmíru objevovat exoplanety, brzy vyšlo najevo, že tyto vzdálené světy jsou v mnoha ohledech úplně jiné než planety Sluneční soustavy. V aktuálně více než 5 000 potvrzených exoplanetách jsme zatím objevili množství horkých jupiterů a minineptunů, což je velmi pravděpodobně dáno způsobem detekce exoplanet. Zjednodušeně řečeno jde o nejsnadněji vystopovatelné objekty.

Podstatnou část objevených exoplanet řadíme do kategorie, která ve Sluneční soustavě svého zástupce vůbec nemá – jde o tzv. superzemě – planety s potenciálně pevným povrchem, které jsou ale až 10× hmotnější než Země a zároveň menší než Neptun. Jde o jakési zvětšené verze Merkuru, Venuše, Marsu a Země. Může se jednat o zcela nehostinná tělesa, rozpálená blízkou hvězdou či naopak vzdálená a zmrzlá, ale mohou to být i světy přívětivé k životu našeho typu.

K obtížně pochopitelným exoplanetám náležejí i lávové světy, kde panují tak vysoké teploty, že se jejich povrch dávno změnil na rozžhavenou lávu. Ostatně podobně kdysi vypadala i naše planeta. Víceoborová výzkumná skupina americké Cornellovy univerzity, kterou vedl Esteban Gazel, nedávno v laboratoři vytvořila simulovanou lávu těchto exoplanet.

Lávový svět z laboratoře

Badatelé vyrobili celkem 16 různých typů lávy cizích planet, které se navzájem liší svým chemickým složením. „Syntetizovali jsme různé lávy, které reprezentují možné typy povrchu exoplanet. Využili jsme k tomu údaje o chemickém složení hvězd, modelování termodynamických procesů, a také laboratorní experimenty,“ popisuje celý proces planetární geolog Esteban Gazel.

TIP: Jak prozkoumat atmosféru exoplanet? Můžeme ji vyrobit v laboratoři

Vznikl tak jakýsi katalog možných povrchů různých exoplanet. Ten má primárně pomoci dešifrovat výsledky vědeckých pozorování. „Vesmírný dalekohled Jamese Webba mimo jiné pozoruje i lávové světy. Náš katalog simulovaných povrchů vulkanických exoplanet představuje nástroj, s jehož pomocí bude možné rozluštit, jak pozorované světy vlastně vypadají,“ vysvětluje docentka astronomie a ředitelka Institutu Carla Sagana (CSI) Lisa Kalteneggerová, spolupracovnice Estebana Gazela a spoluautorka celého projektu.