Pátrání po životě ve vesmíru: Proč mimozemšťané mlčí?

V roce 1950 se italský fyzik Enrico Fermi na schůzce s kolegy v Los Alamos zeptal podobně: „Kde jsou?“ Podle Fermiho a mnoha dalších vědců před námi vyvstává do očí bijící rozpor. Pokud se v něčem zásadně nemýlíme, měla by v Mléčné dráze existovat řada mimozemských civilizací. Vyjadřuje to i slavná Drakeova rovnice, která odhaduje počet rozvinutých kultur v okolním vesmíru. 

Trápí nás paradox

Vědci se už dlouhá desetiletí snaží vyrovnat se zjevným rozporem mezi vysoce pravděpodobnou existencí mimozemských civilizací v celé dlouhé historii vesmíru a faktem, že o nich zatím nemáme jediný důkaz. Tento tzv. Fermiho paradox je však čím dál palčivější. Zjišťujeme totiž, že Mléčná dráha – a nejspíš i jiné galaxie – je plná planet, přičemž mnohé se zřejmě podobají Zemi a teoreticky by na nich mohl existovat život, jak ho známe.

Nabízí se přitom několik možných vysvětlení Fermiho paradoxu, a to nejen v oblasti science-fiction. Pracují s nimi i odborníci a lze je rozdělit do tří skupin: Mimozemšťané neexistují; mimozemšťané existují, ale lidé se s nimi dosud nespojili; mimozemšťané existují a někteří lidé s nimi již komunikují – nebo to alespoň tvrdí.

Žijeme na vzácné Zemi?

Možná je vznik rozvinuté civilizace natolik výjimečný, že k němu v našem okolí skutečně ještě nedošlo. Zrodu inteligentního života mohou stát v cestě mnohé překážky. Hovoří o tom tzv. hypotéza vzácné Země (Rare Earth Hypothesis), podle níž vyžaduje vznik živých organismů takovou kombinaci astrofyzikálních a geologických podmínek, že se na jednom vesmírném objektu sejdou jenom neuvěřitelnou náhodou. A taková náhoda se měla odehrát právě na Zemi.

Podle uvedené hypotézy se musí planeta, na které by se mohla zrodit civilizace, nacházet v tzv. galaktické obyvatelné zóně. Podmínkou je příhodný obsah chemických prvků pro zformování planet podobných té naší, prostředí bez tvrdého rentgenového a gama-záření a také optimální počet hvězd, aby gravitace okolních stálic pohyb planet výrazně nenarušovala. Planeta s výskytem života by měla obíhat správný typ hvězdy ve správné vzdálenosti. Objekty v dotyčném planetárním systému by měly být uspořádány vhodným způsobem: menší kamenné planety blíž ke slunci a velcí plynní obři kolem nich. 

Životodárná planeta by měla mít i dlouhodobě stabilní oběžnou dráhu a také příhodnou velikost. Rozhodně by neměla chybět desková tektonika, tedy povrch členěný na jednotlivé desky, které se velmi zvolna pohybují, což vyvolává zemětřesení i sopečnou činnost. Stejně tak by byl zřejmě nezbytný velký měsíc. Pozemský souputník totiž podle všeho zajišťuje naší planetě stabilní rotaci i oběžnou dráhu a funguje rovněž jako štít proti některým planetkám.

Pokud by byly všechny uvedené podmínky pro rozvoj civilizace nezbytné, pak skutečně žijeme na vzácné Zemi. Mezi odborníky však převažuje názor, že hypotéza vzácné Země neplatí. Stále ovšem zůstává ve hře možnost, že život je sice docela běžný, ale inteligentní život vzniká nesmírně vzácně – a my jsme jednoduše měli ohromné štěstí.

Odsouzeni k zániku

Je také možné, že nevyhnutelným osudem každé vyspělé civilizace je brzy se zničit. S rozvojem totiž společnost získává větší množství účinných technologií, které mají potenciál zdevastovat celou planetu. My sami podle mnohých názorů již dlouho balancujeme na hraně sebedestrukce, ať už v důsledku znečištění prostředí, nebo třeba kvůli jaderným zbraním. 

Další možnost zní, že mají rozvinuté civilizace tendenci likvidovat jiné kultury. Pokud inteligentní formy života překonají sklony k sebezničení, mohou své obavy a agresi směrovat na vesmírné sousedy. Nezbývá než doufat, že podobná technologicky vyspělá společnost nežije v našem dosahu.

Komunikace vázne

Mimozemšťané nemusejí disponovat technologií pro mezihvězdnou komunikaci. Nebo rozvinuté civilizace skutečně vznikají ve vesmíru vzácně a dělí je od sebe ohromné vzdálenosti. V takovém případě by nebylo divné, že s nimi nejsme ve spojení. Podle některých názorů by se od nás také mohli mimozemšťané lišit natolik, že by vzájemná komunikace vyžadovala obrovské úsilí – zkrátka bychom si nerozuměli. Možná jsme už jejich signály zachytili, ale vůbec jsme je nepochopili.

TIP: Jsme ve vesmíru sami? Nedozvíme se to dříve, než za 1 500 let

Podle tzv. hypotézy planetární zoo v našem okolí jiné civilizace existují a vědí o nás. Nicméně nás nekontaktovaly, protože nechtějí. Možná čekají, až se dostaneme na určitou úroveň, možná z nás mají strach nebo je prostě nezajímáme. Extrémní variantu pak představuje hypotéza planetária: Podle ní nás v určité vzdálenosti obklopuje důmyslná simulace vesmíru, která nám ukazuje něco jiného, než co se okolo skutečně nachází. Jako bychom byli v planetáriu o velikosti naší Sluneční soustavy. Ať už však žijeme v zoo, či v planetáriu, podle zmíněných představ jsme byli cíleně izolováni.

Nejspíš jsou mrtví

Vysvětlení absence mimozemských civilizací může být ovšem docela jednoduché. Podle Adityi Chopry z Australian National University a jeho kolegů jsou zkrátka živé organismy křehké a kosmos příliš nepřátelský, takže se život téměř nikdy neprosadí.

V současnosti víme o více než 2 000 planet v 1 300 planetárních systémů, ale to je jen špička ledovce. V Mléčné dráze se pravděpodobně nacházejí miliardy planet podobných Zemi velikostí i prostředím. Počet vhodných těles tedy nejspíš nebude tím, co výskyt mimozemských civilizací omezuje. Nepůjde ani o nedostatek času na vývoj. Naše Galaxie existuje přes třináct miliard let, takže by případné kultury stihly pohodlně vyvinout i technologie, s nimiž by se dostaly až k nám – i kdyby se pohybovaly od hvězdy k hvězdě podsvětelnou rychlostí.

Vzkvétá jen modrá planeta

Podle Chopry je nově vzniklý život na planetách zranitelný. Dokládá to příklad našeho solárního systému: V tzv. obyvatelné zóně kolem Slunce – tedy v oblasti, kde se může na povrchu planety vyskytovat kapalná voda – krouží nejen Země, ale v podstatě i Venuše a Mars. Podle některých názorů se na počátku existence Sluneční soustavy nacházel život na všech třech zmíněných tělesech. Organismy však s největší pravděpodobností přežily jen na Zemi, kterou poté kompletně osídlily. Zatím ještě není zcela vyloučeno, že se nějaká forma života najde i na Marsu, případně v atmosféře Venuše. Pokud tam ovšem život skutečně existuje, pak je dost nenápadný a musíme po něm intenzivně pátrat.

Projít hrdlem láhve

Podle Chopry a jeho kolegů tedy vesmír kolem nás nekypí životem proto, že se organismům jen vzácně podaří stabilizovat prostředí rodné planety a zajistit si tím budoucnost. Pokud život přece jen někde uspěje, je to podobné, jako by prošel pomyslným úzkým hrdlem láhve: Aditya Chopra a jeho spolupracovníci používají v této souvislosti spojení „Gaian bottleneck“, které lze velmi volně přeložit jako „průchod úzkým hrdlem láhve k planetě, kde se vyskytuje život“. 

TIP: Fermiho paradox: Proč jsme už dávno nenašli v kosmu vyspělé civilizace?

Jedná se o depresivní představu, jež však zároveň nabízí vcelku jednoduché vysvětlení Fermiho paradoxu. Cizí civilizace všude kolem nás nepozorujeme proto, že je život mnohem vzácnější, než by se na první pohled zdálo. Pokud v budoucnu najdeme celou řadu planet velmi podobných Zemi, ale sterilních, bez stopy po životě, bude jasné, že měli Chopra a jeho kolegové pravdu. Anebo objevíme tělesa kypící životem, případně zachytíme vesmírné signály, které nás nenechají na pochybách o existenci jiných kosmických kultur. 

Do té doby můžeme dál spekulovat o Fermiho paradoxu. Jak před časem prohlásil slavný autor sci-fi Arthur C. Clarke: „Jsou jen dvě možnosti: Buď jsme ve vesmíru sami, nebo sami nejsme. Obě jsou stejně děsivé.“