Paradox mladého Slunce: Stály za vznikem života na Zemi Sluneční bouře?

Když před 4,5 miliardami lety vznikla naše Země, Slunce jí dodávalo mnohem méně energie než dnes. Podle odborníků to bylo sotva 70 až 80 % dnešního příjmu. Za takových podmínek by Země byla pokrytá ledem a byla by nejen neobyvatelná, nebyly by zde ale ani podmínky pro vznik života. Geologické výzkumy ukazují, že na Zemi panovalo vlhké a relativně teplé klima. Pro zmíněný rozpor se vžilo označení „paradox slabého, mladého Slunce“ (Faint young Sun paradox).

Paradox mladého Slunce

Existuje mnoho studií a modelů, které se snaží s paradoxem mladého Slunce vypořádat. Mezi nejčastěji skloňované teorie patří teze, že starodávná Země byla nějakým způsobem ohřívána mechanismem skleníku – vysokou koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, která silně zadržovala skromné sluneční záření. I tato teorie má ale množství nevysvětlitelných trhlin a rozporů.

S novým vysvětlením paradoxu mladého Slunce nyní přispěchali vědci z Goddardova kosmického střediska – podle Vladimira Airapetiana mohly být rozhodujícím impulsem sluneční bouře.

Sláva skleníkovým plynům

Mladá Země měla před 4 miliardami let výrazně jiné složení než je tomu dnes – magnetické pole bylo mnohem slabší než je tomu dnes a téměř 90 % atmosféry tvořil molekulární dusík. V okamžiku, kdy se molekuly dusíku střetly s intenzivní silou energie sluneční bouře, došlo podle Airapetiana k řetězové chemické reakci a následné interakci volně plovoucího dusíku a kyslíku a vznikl tak skleníkový plyn - oxid dusný. Ten má podle vědců až 300× vyšší schopnost zadržovat v atmosféře teplo než oxid uhličitý.

Přítomnost oxidu dusného v mladé atmosféře Země podle vědců ale neznamenala jen prosté ohřívání klimatu planety – ve svém důsledku vyšší teplota také znamenala rozhodující energii nutnou pro vznik složitých chemikálií, molekul RNA a DNA a tím i podmínek pro vznik života.