Originální adaptace na horko: Dlouhá cesta klokaního mláděte

Prostředí, v němž žijí klokani, je velmi teplé a náročné na hospodaření s tekutinami. Z toho důvodu mají tato typická australská zvířata množství adaptací, jak se se suchým a proměnlivým klimatem neúrodných pouští vyrovnat
14.05.2018 - Marej Telička


Hlavní přizpůsobení na teplo spočívá ve faktu, že klokani se rodí už po 31–36 dnech březosti matky. Pro srovnání – lidské embryo by v této fázi vývoje bylo asi sedm týdnů staré. U tak starého plodu jsou jen trochu vyvinuty přední končetiny a budoucí důstojný skokan australských pouští vypadá jako malý růžový červík. I tak se ale mládě velikosti fazole dokáže po cestičce, kterou mu samice slinami vyznačila ve své srsti, dostat do vaku, kde se přisaje k prsní bradavce. Produkce mléka je totiž méně energeticky náročná než dlouhodobé poskytování výživy stále rostoucímu plodu prostřednictvím placenty, jak to typicky probíhá u savců. Malý klokan poté zůstává ve vaku šest až jedenáct měsíců a matka jej krmí až do věku jeden a půl roku.

TIP: Mimořádné výkony světové fauny – Nejlepší atleti zvířecí říše

Stojí za zmínku, že klokaní samice má často dvě mláďata, která krmí z bradavek – již samostatně poskakujícího klokánka z předchozího „vrhu“ a malý zárodek. Jestliže ale přírodní podmínky nejsou zrovna příznivé, je klokaní matka schopna „zmrazit“ vývoj plodu až do doby, kdy je starší klokánek schopen opustit vak. Jde o další přizpůsobení se suchému podnebí.

  • Zdroj textu

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií
    Shutterstock

Další články v sekci