Evoluce poháněná hurikánem: O přežití leguánovitých ještěrů někdy rozhodují nečekané detaily

V srpnu roku 2017 se obyvatelé ostrovů Turks a Caicos horečně připravovali na úder silného hurikánu a mnozí karibské ostrovy ležící západně od Baham dokonce na přechodnou dobu opustili. Dobře udělali, protože rok 2017 patřil ve východním Atlantiku k těm nejbouřlivějším. Při hurikánech Harvey a Maria dosahovala rychlost větru dvou set kilometrů v hodině a hurikán Irma udeřil na Karibik s rychlostí překračující 270 km/hod. Škody napáchané touto trojicí se na atlantickém pobřeží Ameriky vyšplhaly na rekordní sumu 282 miliard dolarů. 

Útěk z ostrovů Turks a Caicos

Vedle finančních škod se hurikány projevily i v jiných oblastech. Hurikán Irma od základů změnil život i drobným plazům anolisům náležejícím k druhu Anolis scriptus. Ti jsou na ostrovech Turks a Caicos poměrně hojní. Často se prohánějí po kůře stromů, po skaliscích a kamenech nebo po zdech domů. Podobně jako známější gekony vybavila příroda i anolise „lepivými“ prsty na nohou, takže jim nedělá problém běhat po stropech nebo sklu okenních tabulí. 

Mezi lidmi, kteří na poslední chvíli prchali z Turks a Caicos před blížícím se peklem hurikánu Irma, byl i americký herpetolog Colin Donihue. Taktak stačil dokončit svůj výzkum populace místních anolisů. Donihue proměřil stovky těchto plazů, aby mohl sledovat, jaký dopad na ně má konkurence ze strany zavlečených živočišných druhů. Biolog doufal, že se na ostrovy v dohledné době zase vrátí. Teď si ale rychle sbalil věci, chytil taxík a pospíchal na letiště. Taxikář se jeho obavám jen smál. „Nás to mine,“ mával řidič taxi rukou nad hrozivou předpovědí.

Katastrofálně nenaplněná předpověď

O čtyři dny později bylo jasné, že taxikář se tentokrát mýlil. Donihue sledoval ze svého domova v Bostonu zprávy o děsivých škodách, které Irma na ostrovech Turks a Caicos napáchala, a vzpomínal na tamější anolise. Jak je asi bouře poznamenala? Jaký dopad má nedozírná katastrofa nejen na současnou populaci anolisů, ale i na další pokolení těchto plazů?

Návrat na Turks a Caicos však nebyl jednoduchý. Na hurikánem zdevastovaných ostrovech přišla spousta lidí o střechu nad hlavou. Nedostávalo se potravin a pitné vody. Nešla elektřina, nefungovaly telefony ani internet. Úřady měly úplně jiné starosti, než vyřizovat žádost amerického herpetologa o povolení výzkumu anolisů. Ale nakonec se Donihueovi podařilo zdolat i tuhle překážku a spolu s francouzským kolegou Anthonym Herrelem se mohl vrátit na místa, která před nedávnem opustil. 

Kdo se neudrží, ten letí

„Procházeli jsme přesně ta samá místa, na kterých jsme pracovali minule. Na první pohled tu bylo mnohem méně anolisů. O to usilovněji jsme museli pracovat, abychom získali potřebný objem dat,“ vzpomíná Donihue. Nakonec vědci na obou ostrovech pochytali a zase pustili zhruba stovku plazů. Každé zvíře pečlivě proměřili, nafotili a získaná data porovnali s výsledky měření před hurikánem. Vyčtou ze srovnání, jaká zvířata měla vyšší šanci na přežití přírodní pohromy? 

„Předvídali jsme, že pro přežití byla klíčová schopnost přidržet se pevně podložky. Proto jsme věnovali velkou pozornost například prstům, kterými se anolisové dokážou přilepit k povrchu mnoha materiálů. Předpokládali jsme, že k přežití pomohly anolisům třeba větší prsty,“ přibližuje Colin Donihue úvahy, které se mu na ostrovech Turks a Caicos honily hlavou při odchytech hbitých anolisů. 

Výsledky měření mluvily jasně. Hurikán anolise na ostrovech výrazně prosel. Přežití však nebylo dílem náhody. Smrtícímu vichru snáz vzdorovaly menší ještěrky s většími „lepivými“ prsty. Na předních nohách měli přeživší anolisové prsty větší o 9 %, na zadních končetinách byla ve srovnání s průměrem populace před úderem hurikánu plocha prstů větší o 6 %.

Zatímco za normálních podmínek nepředstavovaly větší prsty výraznější výhodu, během hurikánu umožnily anolisům, aby se udrželi podkladu a nebyli sfouknuti vichrem. Během běsnění živlů se ukázalo jako výhodnější i menší tělíčko, protože nebylo vystaveno tak silnému náporu vzdušné masy hnané hurikánem. 

Na anolise s fukarem 

Překvapení přineslo další měření končetin anolisů. Hurikán totiž přežili anolisové, kteří měli ve srovnání s průměrem celé populace před hurikánem zadní končetiny o 6 % kratší. Jak je to možné? Na tuhle otázku hledali Donihue a Herrel odpověď poněkud nekonvenčním experimentem. Pochytali v přírodě několik anolisů a přinesli si je do laboratoře. Tam nechali plazy přichytit lepivými prsty ke kusu dřeva a namířili na ně proud vzduchu ze silného fukaru používaného k úklidu spadaného listí.

Anolisové vzdorovali sílícímu proudu vzduchu jednoduchou strategií. Natočili se hlavou proti vzdušnému přívalu, aby jejich tělo kladlo co nejmenší odpor. Zároveň skrčili nohy, aby hlavou i tělem pevně dolehli na podložku. Nějakou dobu to fungovalo. Když však nápor proudu vzduchu překročil určitou mez, pokrčené zadní končetiny anolisů povolily a narovnaly se. Vzduch se do natažených zadních nohou opíral stále větší a větší silou. Nakonec anolisům povolily i lepivé prsty, neudrželi se podložky a fukar je odvál. Donihue a Herrel dávali velký pozor, aby anolisové nepřišli v „umělém hurikánu“ k újmě. Všechny pochytané plazí „dobrovolníky“ nakonec v pořádku vypustili zpátky do přírody. 

TIP: Přilnavé nožky gekonů: Lepidlo, které obdivoval už Aristoteles

„Anolisové s menšími prsty a delšíma zadníma nohama byli zřejmě hurikánem odfouknuti do moře a zahynuli,“ uzavírá Colin Donihue úvahy o výzkumu, jehož výsledky otiskl přední vědecký časopis Nature. „Je možné, že někteří s hurikánem doletěli na vzdálenější ostrovy, ale drtivá většina nepřežila. Je to názorná ukázka přírodního výběru v akci.“