Noční obloha v únoru: Objevte na nebi místa, ve kterých nic nespatříte!

Zatímco za normálních okolností jde při pozorování objektů vzdáleného kosmu o zachycení maxima fotonů, tentokrát vás na nebi skutečně čeká pravý opak – oblasti zajímavé právě tím, že v nich téměř nic neuvidíte. Nedává to smysl? Pak bude nejlepší, když všechno prozkoumáte na vlastní oči.

Od světla...

Na začátek jedno upozornění: Nepůjde to bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 15 cm a také bez opravdu tmavé oblohy. Vaše putování za vesmírnou temnotou ovšem začne v místech, kde je světla víc než dost – u jasné hvězdy Aldebaran z Býka.

Poté nastavte na nebi kurz na severozápad, a jakmile urazíte úhlovou vzdálenost 3°, minete stálici třetí velikosti Epsilon Tauri. Po dalších 3° se v zorném poli ocitnou hvězdy čtvrté a páté velikosti Kappa 1 a 2 Tauri, o 3° dál i podobně jasná Chí Tauri a konečně po necelých 2° také Fí Tauri. Zmíněnou těsnou dvojhvězdu tvoří dominantní nažloutlá složka s jasností 4,9 mag a namodralý průvodce se 7,5 mag, které dělí úhlová vzdálenost 49″.

Následně vložte do okulárového výtahu dalekohledu okulár, který poskytne malé zvětšení – zhruba 30× – a zorné pole alespoň 1,5°. A pak už můžete začít prozkoumávat okolí…

... k temným mlhovinám

Zaměřte se na oblast rozprostírající se asi 2–5° jihovýchodně od Fí Tauri. Určitě to bude chtít trošku soustředění a také vnímání celého zorného pole najednou. Jen tak totiž po chvíli zjistíte, či spíše vytušíte – záleží na pozorovacích podmínkách – že je v daném regionu vidět méně slabých hvězd než v jeho širším okolí.

A důvod? Díváte se do míst, kde se na nebi rozprostírá „nejvýraznější“ temná mlhovina souhvězdí Býka. Jedná se o nepravidelný, silně protáhlý tmavý filament dlouhý zhruba 6°, směřující od severozápadu na jihovýchod. Další, avšak mnohem méně zřetelné temné mlhoviny se nacházejí v jeho přímém sousedství, v úhlových vzdálenostech do 5°.

Jednu z nich objevíte směrem na severovýchod, přímo na hranicích souhvězdí Býka, Vozky a Persea. Je zhruba stejně velká jako první popisovaná, ale mnohem víc rozeklaná. Další, tentokrát silně protažená, se vine ze západní strany těsně kolem Fí Tauri. A několik dílčích temných mlhovin byste našli i směrem na jih, pod Chí Tauri. 

Pod peřinou

Vraťme se však k té první, kterou jsme se zabývali: Je totiž ze všech nejvýraznější, respektive nejhustší. V astronomických mapách nese označení B19 a B22 (viz Objevy Edwarda E. Barnarda), protože se skládá ze dvou částí – což lze ovšem vyčíst teprve z širokoúhlých fotografií souhvězdí Býka, na nichž se systém temných mlhovin ukáže v plném rozsahu.

Tato špatně průhledná oblaka mezihvězdného plynu a prachu totiž nejlépe vyniknou, můžeme-li je konfrontovat s okolním jasným hvězdným pozadím. Nedělají přitom nic jiného, než že více či méně účinně zeslabují světlo stálic, jež se v kosmickém prostoru nacházejí až za nimi.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Vodnáře, 18. února v 17:43 SEČ vstupuje do znamení Ryb.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v první polovině února ráno velmi nízko nad jihovýchodem
• Venuše – viditelná po celý únor ráno nad jihovýchodem
• Mars – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný do poloviny února večer nad jihozápadem
• Saturn – v únoru nepozorovatelný
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný na začátku února večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v únoru 2022

• 3. února – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Jupitera na večerním nebi nad jihozápadem (cca 10°)
• 9. a 10. února – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na noční obloze 
• 12. února – Venuše dosahuje maximální jasnosti v roce 2022, konkrétně −4,6 mag
• 13. února – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na nočním nebi
• 16. února – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
• 16. února – Merkur v největší západní elongaci, zhruba 26° od Slunce
• 20. února – Měsíc poblíž Spicy z Panny na nočním nebi
• 24. února – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
• 26. a 27. února – setkání úzkého měsíční srpku, Marsu a Venuše nad jihovýchodním obzorem na ranní obloze: 26. 2. na ploše o průměru asi 18° a 27. 2. zhruba 10°

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno