Noční obloha v říjnu: Částečné zatmění Slunce i meteorický roj Orionid

Říjnovou večerní oblohu opanují dvě nápadné planety, nad nimiž se rozkládá trio majestátních okřídlených souhvězdí. Co se oběžnic týče, je potřeba zacílit zrak nad jihovýchodní obzor do souhvězdí Kozoroha a Ryb. V prvním případě narazíte na nažloutlý Saturn, ve druhém na žlutobílý a mnohem zářivější Jupiter. Zatímco vzdálenější plynný obr se z nočního nebe vytratí již po půlnoci, „král planet“ na něm setrvá až do brzkých ranních hodin. 

A co zmíněná trojice souhvězdí? Ta brázdí hvězdnou oblohu ještě o něco výš: Nad jihozápadem prolétají nebeskou sférou letní Orel s Labutí, zatímco nad jihovýchod stoupá už spíš podzimní Pegas. Máte-li k dispozici dalekohled, pak se u posledního zmíněného určitě na chvíli zdržte. Skrývá se v něm totiž jeden z nejhezčích objektů podzimní oblohy. 

Počítání stálic

Cesta k němu začíná u hvězdy páté velikosti Epsilon Pegasi alias Enif, viditelné pouhýma očima. Od ní se vydejte 4° na severozápad, načež se v zorném poli triedru a podobně velkých přístrojů objeví nápadná mlhavá skvrnka okrouhlého tvaru, s jasností 6,2 mag a s úhlovým průměrem 11′. Její okraje budou difuzní a neurčité, směrem dovnitř však bude čím dál zřetelnější, a při malých zvětšeních se její jasné jádro může jevit až bodové.

Zmíněná neurčitost postupně pomine s rostoucím průměrem objektivu: Pokud dosáhne 12 cm a použijete-li nejméně 50násobné zvětšení, získá objekt zrnitý charakter. Ještě větší přístroje s objektivy nad 20 cm a zvětšením 100–150× vás pak nenechají na pochybách, že v souhvězdí Pegase hledíte vstříc jedné z nejnápadnějších kulových hvězdokup na nebi. Nese označení M15 nebo také NGC 7078, a navíc patří k těm, které lze relativně snadno rozložit na jednotlivé stálice. 

Bude se na ně „rozpadat“ postupně, směrem od okrajů do centra, v závislosti na rostoucím průměru objektivu. Astronomové o M15 vědí od 7. září 1746, kdy ji při pozorování nové komety zahlédl Ital Giovanni Domenico Maraldi, toho času asistent Pařížské observatoře.

Hvězdné sardinky

Pro profesionální astronomy je M15 atraktivní zejména díky svému uspořádání: Jde totiž o jednu z nejhustších kulových hvězdokup v naší Galaxii. Její centrální partie zkolabovaly a polovina zhruba ze 100 tisíc stálic, které obsahuje, se tak ocitla v prostoru o průměru asi 10 světelných roků – zatímco rozměry celé M15 jsou více než dvacetinásobné… V našem vesmírném okolí se přitom do vzdálenosti 10 světelných let vyskytuje pouze 15 hvězd, včetně Slunce. 

Není úplně zřejmé, proč k popsané komprimaci došlo. Snad příliš narostlo všudypřítomné gravitační působení mezi velkým počtem stálic a vyvolalo „odtržení“ jádra od zbytku hvězdokupy i jeho následný kolaps. Jiné teorie spatřují hlavní příčinu v gravitačním vlivu jediného objektu, a sice superhmotné černé díry v centru M15. Do něho však astronomové zatím nenahlédli, jelikož je tamní četnost hvězd natolik vysoká, že splývají dohromady i těm nejvýkonnějším teleskopům dneška.

Galaktická šmouha

V souhvězdí Pegase naleznete i další objekt vzdáleného vesmíru vhodný také pro menší dalekohledy – pohlednou spirální galaxii NGC 7331. Při jejím hledání se vydejte od hvězdy Mý Pegasi s 3,5 mag k Éta Pegasi s 2,9 mag a pokračujte ještě 4,5° v daném směru. Pod tmavou oblohou byste mohli hvězdný ostrov coby nezřetelnou mlhavou šmouhu zahlédnout již v triedru 10 × 50. Jelikož však dosahuje jasnosti pouze 9,3 mag při úhlových rozměrech 9′ × 4′, hodí se pro daný účel spíš větší přístroje. Jejich pomocí zjistíte, že NGC 7331 vypadá jako silně protáhlá a velmi úzká difuzní skvrna, s drobným jasným jádrem oválného tvaru. Hledíme na ni totiž takřka z profilu, ze vzdálenosti asi 45 milionů světelných roků. 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Vah, 23. října ve 12:36 SELČ vstupuje Slunce do znamení Štíra.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný ráno nad východem
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – viditelný téměř celou noc kromě večera
• Jupiter – viditelný téměř celou noc kromě rána
• Saturn – viditelný v první polovině noci
• Uran – viditelný po celou noc
• Neptun – viditelný téměř celou noc kromě rána

Zajímavé úkazy v říjnu 2022

• 5. října – setkání Měsíce a Saturnu v první polovině noci; nejblíž si budou ve večerních hodinách, po východu nad jihovýchodní obzor, kdy je bude dělit asi 5°
• 8. října – setkání téměř úplňkového Měsíce a Jupitera na noční obloze; nejblíž si budou ve večerních hodinách, po východu nad východní obzor, kdy je budou dělit zhruba 3°
• 8. října – Merkur v největší západní elongaci, cca 18° od Slunce
• 13. října – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na nočním nebi
• 14. října – setkání ubývajícího Měsíce a Marsu na noční obloze; nejblíž si budou před rozedněním 15. října, kdy je budou dělit asi 3°
• 17. října – měsíční srpek poblíž Polluxe z Blíženců na nočním nebi
• 20. a 21. října – měsíční srpek poblíž Regula ze Lva na ranní obloze
• 21. a 22. října – vrcholí aktivita meteorického roje Orionid
• 24. října – setkání extrémně úzkého měsíčního srpku a Merkuru na ranním nebi za svítání nízko nad východem, zhruba ve vzdálenosti 4,5°
• 25. října – částečné zatmění Slunce; začátek úkazu v 11:13 SELČ, střed ve 12:17, konec ve 13:23 

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno