Noční obloha v prosinci: Objevte krásu otevřených hvězdokup v Kasiopeji

Vzávěru letošního roku získá večerní obloha nad jihozápadem stěží přehlédnutelnou dominantu. Do svého maximálního lesku, konkrétně −4,7 mag, totiž dospěje Venuše, usazená po celý prosinec v souhvězdí Střelce. 

Střídání planet

O něco výš nad obzorem jí budou v Kozorohovi sekundovat Saturn a Jupiter, ovšem pouze v první polovině měsíce, neboť v té druhé už Jupiter zahlédneme v Blížencích. Mezi 6. a 9. prosincem pak kolem zmíněných oběžnic, seřazených na nebi takřka v jedné linii, projde úzký srpek dorůstajícího Měsíce. 

Mluvíme-li o podvečerní obloze a planetách, nesmíme zapomenout na Merkur. Zůstane mu však vyhrazeno jen několik posledních dní letopočtu 2021, kdy se začne objevovat v blízkosti Venuše těsně nad jihozápadem. Nicméně všechny zmíněné oběžnice se z nebeské klenby vytratí ještě v průběhu pozdního večera. Až do rána pak zůstane obloha bez planet a teprve s rozedněním vystoupá nad jihovýchodní horizont Mars, putující v prosinci z Vah přes Štíra do Hadonoše. Na Silvestra se navíc dočkáme konjunkce oranžové planety s podobně zabarvenou stálicí Antares ze Štíra a s uzoučkým měsíčním srpkem.

Poklady královny

Každopádně ať už se na nebe podíváte zvečera, o půlnoci, nebo ráno, vždy na něm naleznete Kasiopeju se stálicemi uspořádanými do charakteristického „W“. Nebeská královna totiž v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadá za obzor. Nejlepší výhled se však naskytne večer, kdy souhvězdí spatříte nedaleko zenitu, vysoko nad hlavou. Připočteme-li velmi tmavé zimní noci, nabízejí se v prosinci k jeho prohlídce ideální podmínky. Kasiopeja přitom střeží přehršel nebeských pokladů, a čtyři z nich lze navíc pozorovat současně, pěkně pospolu. 

Zkusit to můžete už s triedrem s objektivy o průměru alespoň 50 mm, určitě ale použijte stativ. Třesoucí se obraz totiž spolehlivě zneviditelní značnou část níže popsaných cílů. Větší přístroje se proto hodí lépe a zahlédnete v nich víc. A kam dalekohled namířit, aby vaše počínání korunoval úspěch? Přibližně doprostřed mezi Delta a Epsilon Cassiopeiae, stálice 3. velikosti – a pak už se stačí jen kochat. Myslete však na to, že přístroj musí mít zorné pole alespoň 2°, abyste v něm viděli vše podstatné naráz. 

Zářící rozcestník

Jako první vás trkne do očí otevřená hvězdokupa NGC 663. Na ploše čtvrt úhlového stupně spatříte patnáctku nepravidelně uspořádaných hvězd 8. a 9. velikosti, doplněnou šesti desítkami ještě slabších stálic. Při bedlivějším pohledu pak uvnitř uskupení odhalíte dvě samostatné oblasti s četnějším hvězdným zastoupením. 

NGC 663 můžete skvěle využít jako rozcestník. Pokud se od ní vydáte zhruba 1,5° směrem na jihozápad, spatříte hvězdokupu M103 neboli NGC 581. Tentokrát ovšem nečekejte klasickou rozložitou „otevřenku“ sestávající z desítek podobně jasných hvězd roztroušených na větší ploše. M103 je mnohem kompaktnější a při menších zvětšeních vypadá spíš jako neostrá světlá skvrna o úhlovém průměru 6′, usazená mezi dvěma stálicemi 7. a 8. velikosti. Ve větších přístrojích a s narůstajícím zvětšením se postupně rozpadne, nejdřív na kaskádu několika hvězdných párů obklopených nezřetelným halem a posléze na změť slabých stálic 11. velikosti.

Pro větší přístroje

Vraťme se nyní k rozcestníku v podobě NGC 663: Vydáte-li se od ní přibližně 0,75° na severozápad, doputujete k otevřené hvězdokupě NGC 654. Pokud vyrazíte opačným směrem, asi 0,5° na jihozápad, narazíte na otevřenku NGC 659. Zmíněná dvojice však již rozhodně nepatří mezi snadno rozeznatelné objekty, zejména třeba v triedru 10×50. Může za to malý jas i totožné úhlové rozměry obou uskupení kolem 5′, takže si vyžádají spíš dalekohled s objektivem o průměru alespoň 80 mm. 

Ve větších přístrojích stojí za pohled zejména NGC 659: Má podlouhlý tvar a lze ji také snáz rozložit na jednotlivé členky. Při pozorování NGC 654, rozprostírající se v těsné blízkosti nápadné stálice 7. velikosti, pak neváhejte použít výraznější zvětšení. Zjistíte tak, že ona nezřetelná skvrna v zorném poli ve skutečnosti nepředstavuje mlhovinu, nýbrž skrumáž mnoha velmi slabých hvězd.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Střelce, 21. prosince v 16:59 SEČ vstoupí do znamení Kozoroha; nastane zimní slunovrat a začne astronomická zima.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na sklonku prosince večer nízko nad jihozápadem
• Venuše – viditelná večer nad jihozápadem
• Mars – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný večer vysoko nad jihozápadem
• Saturn – viditelný večer nad jihozápadem
• Uran – viditelný téměř celou noc kromě rána
• Neptun – viditelný večer vysoko nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v prosinci 2021

• 1. prosince – úzký měsíční srpek poblíž Spicy z Panny na ranní obloze
• 4. prosince – Venuše dosahuje maximální jasnosti v roce 2021, −4,7 mag
• 6. až 9. prosince – seskupení úzkého měsíčního srpku, Venuše, Saturnu a Jupitera na večerním nebi; dorůstající Měsíc postupně projde okolo jednotlivých planet 
• 14. prosince – v ranních hodinách maximum činnosti meteorického roje Geminid 
• 17. prosince – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na noční obloze 
• 20. prosince – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
• 23. prosince – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
• 28. prosince – Měsíc poblíž Spicy z Panny na noční obloze
• 28. a 29. prosince – setkání Merkuru a Venuše na podvečerním nebi nízko nad jihozápadem (cca 4,3°)
• 31. prosince – seskupení velmi úzkého měsíčního srpku, Marsu a hvězdy Antares ze Štíra na ranní obloze nízko nad jihovýchodem, na ploše o průměru cca 8° 

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno