Noční obloha v lednu: Meteorický roj Kvadrantid a dostaveníčko obrů s trpaslíkem

Merkur – nejmenší planetu Sluneční soustavy zastihneme v lednu na podvečerní soumrakové obloze nízko nad jihozápadem. Na počátku měsíce bude mít jasnost −0,9 mag a na nebi se bude rychle vzdalovat od Slunce směrem na východ. Úměrně tomu se zlepší i její viditelnost. 

Trojice nad obzorem

Maximální úhlové vzdálenosti od naší denní hvězdy, konkrétně 18,6°, dosáhne Merkur 24. ledna, kdy se ocitne v tzv. největší východní elongaci. A právě na popsané cestě napříč oblohou projde ve dnech 9.–12. ledna pod zmíněnou dvojicí planetárních obrů. V daném období dosáhne jasnost Jupitera −1,9 mag, zatímco Saturn bude mít pouze 0,6 mag, takže jej hravě překoná i jinak spíš nevýrazný Merkur.

Pro všechny tři oběžnice nicméně platí, že spatření kterékoliv z nich si s ohledem na malou výšku nad jihozápadním horizontem vyžádá trpělivost, klidný a průzračný vzduch i absenci překážek na obzoru. Nejlepší proto bude vypravit se někam na kopec a vzít si na pomoc dalekohled s velkým zorným polem. Jupiter se Saturnem navíc na nebi míří do blízkosti Slunce, tudíž budou vidět čím dál hůř, až se v půlce ledna z večerní oblohy ztratí úplně. 

V říši Oriona

A co zbývající dvě planety viditelné pouhýma očima? Zářivá Venuše, dosahující −3,9 mag, bude pozorovatelná jen na počátku ledna na ranní obloze nad jihovýchodem v souhvězdí Hadonoše. S Marsem a jeho 0 mag zavládne o poznání lepší situace. Během ledna a února se přesune z Ryb přes Berana do Býka, a bude tudíž dohledatelný v první polovině noci nad jihem až západem. 

V témže čase a ve stejné části nebe spatříme i nejkrásnější zimní souhvězdí – Orion s jasnými stálicemi Betelgeuze a Rigel. A také se známou Velkou mlhovinou v Orionu, alias M42 či NGC 1976, pod Orionovým pásem složeným z trojice dalších výrazných hvězd.

Podobně nápadných shluků mezihvězdného plynu a prachu se však v daném souhvězdí ukrývá celá řada. Například reflexní mlhovinu M78 neboli NGC 2068 zahlédnete již v menším triedru, samozřejmě pod tmavou oblohou – od hvězdy Alnitak z Orionova pásu zamiřte 2,5° na severozápad. U dalekohledů s velkým zorným polem pak úplně postačí putovat po spojnici stálic Alnitak a Betelgeuze a hlídat si jeho levou polovinu (což platí pro přístroje se správně orientovaným obrazem).

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Kozoroha, 19. ledna ve 21:40 SEČ vstoupí do znamení Vodnáře.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný ve druhé polovině ledna večer nad jihozápadem
• Venuše – viditelná na počátku ledna před rozedněním, nízko nad jihovýchodem
• Mars – v lednu viditelný v první polovině noci
• Jupiter – viditelný na počátku ledna večer nízko nad jihozápadem
• Saturn – viditelný na počátku ledna večer nízko nad jihozápadem
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v lednu 2021

• 2. ledna – Země nejblíž Slunci v roce 2021; vzdálenost 147,1 milionu kilometrů
• 2. ledna – setkání Měsíce a Regula ze Lva na noční obloze 
• 3. ledna – v průběhu večera maximum činnosti meteorického roje Kvadrantid
• 7. ledna – setkání Měsíce a Spiky z Panny na ranní obloze
• 10. ledna – setkání úzkého měsíčního srpku a Antara ze Štíra na ranním nebi před rozedněním; vzdálenost cca 5°
• 11. ledna – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Venuše na ranní obloze před rozedněním; vzdálenost cca 7°
• 20. ledna – setkání Marsu a Uranu na nočním nebi; vzdálenost cca 1,6°, Uran viditelný pouze dalekohledem
• 20. a 21. ledna – setkání Měsíce, Marsu a Uranu na noční obloze: 20. 1. na ploše o průměru cca 8°, 21. 1. cca 6°; Uran viditelný pouze dalekohledem
• 23. ledna – setkání Měsíce a Aldebaranu z Býka na nočním nebi
• 24. ledna – Merkur v největší východní elongaci, 18,6° od Slunce
• 27. ledna – setkání takřka úplňkového Měsíce a Polluxe z Blíženců na noční obloze
• 30. ledna – setkání Měsíce a Regula ze Lva na nočním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno