Noční obloha v dubnu: Prozkoumejte trio jarních galaxií!

Ráno planety, večer galaxie. Tak lze ve stručnosti shrnout dubnový pozorovací program. Co se oběžnic týká, bude potřeba si přivstat a začít s jejich sledováním zhruba hodinu před východem Slunce. Ovšem vyplatí se to! Nad jihovýchodním horizontem se totiž objeví hned čtyři nápadné planety, od nichž se dočkáme několika zajímavých setkání. 

Žluto-oranžová konjunkce

Na počátku dubna půjde o trio tvořené „zleva doprava“ velmi jasnou Venuší, Saturnem a Marsem, které se nad obzor vynoří krátce po páté ranní. Planety budou uspořádány takřka v jedné linii vůči horizontu a budou je dělit přibližně stejné rozestupy, což se však v následujících dnech dramaticky změní.

Setkání Venuše, Marsu a Saturnu na ranní obloze 5. dubna. (foto: Stellarium)

Zatímco Venuše se od svých souputníků oprostí a vydá se směrem k východu, Saturn s Marsem si na nebi budou čím dál blíž: 5. dubna pak dospějí do těsné konjunkce – jasnější nažloutlý Saturn nahoře, jen nepatrně slabší oranžový Mars přímo pod ním – kdy je bude na obloze dělit pouze 0,3°. 

Znovu v jedné linii

Půjde ovšem jen o předehru k dalšímu dění. Svazek Marsu se Saturnem se totiž rozpadne a oranžová planeta zamíří k východu, podobně jako jitřenka Venuše. V polovině dubna se tak dočkáme další efektní kompozice, kdy planety spatříme opět v jedné linii – tentokrát ovšem šikmé vůči obzoru – a s obdobnými rozestupy vůči sobě navzájem. 

Mimořádně hezké seskupení ubývajícího Měsíce, Saturnu, Marsu, Venuše a Jupitera na ranní obloze nízko nad jiho­východem. (foto: Stellarium)

Ani tím ale nebeské divadlo neskončí. Na sklonku dubna se totiž na levém konci zmíněné „planetární linie“, velmi nízko nad východem, začne objevovat i žlutobílý Jupiter. Čtveřice oběžnic tak bude připomínat zářivé perly navlečené na neviditelné šňůře… Od 24. do 27. dubna pod nimi navíc projde ubývající Měsíc, čímž vznikne celá kaskáda dalších konjunkcí. 

Řetízek stálic

Od „řetízku planet“ se nyní můžeme přenést k podobně uspořádaným hvězdám. Vyžaduje to však přesun na večerní oblohu do souhvězdí Sextantu. Zhruba v polovině cesty mezi ním a severněji položeným Lvem se skrývá dvojice stálic šesté velikosti 35 a 36 Sextantis. Jejich pozorování proto vyžaduje alespoň malý dalekohled, pokud možno s velkým zorným polem – ideálně se tudíž hodí nejrůznější triedry. 

Jen o něco výš nad obzorem, směrem do souhvězdí Lva, spatříte ve větším triedru i několik poměrně jasných galaxií. Nejsnazší cesta k nim začíná u Regula ze Lva. Od něj se vydejte směrem k Thétě Leonis na východě, viditelné pouhýma očima, přičemž v polovině trasy zastavte u hvězdičky šesté velikosti 52 Leonis. Od ní se přesuňte přímo na jih, do úhlové vzdálenosti asi 2°. Pokud do zmíněné oblasti nastavíte střed zorného pole dalekohledu, měla by se v něm objevit trojice hvězdných ostrovů – tedy bude-li průměr zorného pole činit alespoň 2°. Galaxie se ukážou jako drobné difuzní skvrny s jasnějším bodovým jádrem. 

Eliptická i spirální

Nejnápadnější členkou zmíněného tria, a také nejméně vzdálenou od 52 Leonis, je eliptická galaxie M105 neboli NGC 3379. Má jasnost 9,2 mag, úhlové rozměry kolem 5′ a ve větších dalekohledech nabude kruhového tvaru s výrazným jasným středem. 

Zbylé dva hvězdné ostrovy klasifikovali astronomové coby spirální, přičemž se nacházejí jihozápadně od M105 v úhlových vzdálenostech 48′ a 77′. První z nich nese označení M96 nebo také NGC 3368, má jasnost 9,3 mag a s ohledem na úhlové rozměry 8′ × 5′ se jeví oválný. Druhou galaxii představuje o něco méně zřetelná a kompaktnější M95 alias NGC 3351 s 9,7 mag. Ve velkých přístrojích bude u M96 patrné protáhlé centrální zjasnění obklopené nápadným halem, kdežto jádro M95 zůstane i nadále bodové a halo kolem něj bude ve srovnání s M96 spíš průsvitné. 

Pro větší dalekohledy

Pokud máte přístroj s objektivem o průměru 15 cm a víc, zkuste se po prvotní obhlídce vrátit k M105. Těsně vedle ní, v úhlové vzdálenosti 7′ na severovýchod, se totiž nachází další galaxie, NGC 3384. Má jasnost 9,9 mag a úhlové rozměry 5′ × 3′, čemuž odpovídá i její eliptický tvar. Soustředěný pohled nicméně odhalí, že je jádro hvězdného ostrova spíš kruhové, kdežto slabé halo naopak oválné. 

Přístroj alespoň s 25cm objektivem pak přidá ještě další hvězdný ostrov, NGC 3389. Titěrná a mírně protáhlá galaxie leží 6′ jihovýchodně od NGC3384 a má v celé ploše víceméně rovnoměrný jas. To už jsme se však posunuli k objektům s jasností skoro 12 mag, které ocení dobře vybavení „fajnšmekři“. Naopak galaxie M105, M96 a M95 lze považovat za vhodné cíle i pro menší dalekohledy, jež trefíte „na první dobrou“.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Berana, 20. dubna ve 4:24 SELČ vstupuje do znamení Býka.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný ve druhé polovině dubna večer nad severozápadem
• Venuše – viditelná ráno nízko nad jihovýchodem
• Mars – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný na sklonku dubna ráno nízko nad východem
• Saturn – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
• Uran – viditelný v první polovině dubna večer nad západem
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v dubnu 2022

• 5. dubna – setkání Marsu a Saturnu na ranní obloze nízko nad jihovýchodem (cca 0,3°), nedaleko pozorovatelná i Venuše
• 5. dubna – úzký měsíční srpek poblíž Aldebaranu z Býka na večerním nebi
• 9. dubna – dorůstající Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
• 12. dubna – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi
• 16. dubna – téměř úplňkový Měsíc poblíž Spicy z Panny na noční obloze
• 20. dubna – ubývající Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranním nebi
• 22. dubna – v noci nastává maximum meteorického roje Lyrid
• 24. až 27. dubna – mimořádně hezké seskupení ubývajícího Měsíce, Saturnu, Marsu, Venuše a Jupitera na ranní obloze nízko nad jiho­východem; v jednotlivých dnech Měsíc postupně projde kolem uvedených planet: 25. 4. u Saturnu, 26. 4. u Marsu a 27. 4. u Venuše s Jupiterem 
• 29. dubna – Merkur v největší východní elongaci, cca 21° od Slunce
• 29. dubna až 1. května – Merkur v blízkosti otevřené hvězdokupy Plejády na soumrakovém nebi nízko nad severozápadem (cca 1,5°); s ohledem na světlou oblohu Plejády viditelné pouze v dalekohledu

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno