Noční obloha v dubnu: K vidění bude největší superúplněk roku

První snadno pozorovatelnou oběžnicí dubnového hvězdného nebe se stane Mars, který se objeví s nástupem noci v souhvězdí Býka vysoko nad západem. Co myslíte, zaslouží si přízvisko „rudá planeta“? A pokud ano, jakým odstínem byste popsali podobně zbarvené jasné stálice v jeho okolí – tedy Aldebaran z Býka zářící přímo pod ním a Betelgeuze z Oriona nalevo? Půjde spíš o pomerančovou, nebo snad broskvovou?

Barvy planet

Drobné barevné nuance můžete studovat také u Jupitera a Saturnu. Jedna z uvedené dvojice planet je žlutobílá, zatímco druhá spíš nažloutlá, nad obzorem se ovšem objeví až mnohem později: Po celý duben budou zdobit pozdní ranní oblohu nízko nad jihovýchodem, na pomezí souhvězdí Kozoroha a Vodnáře – 6. a 7. dubna navíc v doprovodu velmi úzkého měsíčního srpku.

Zbývající dvě nápadné oběžnice, Venuše a Merkur, se přihlásí o slovo až v závěru dubna. A jelikož se obě budou nacházet za soumraku nízko nad severozápadem, s velkou pravděpodobností se na jejich vzhledu podepíšou neklidné přízemní vrstvy vzduchu. Připravte se proto na soustavné mihotání a občasný duhový nádech, vyvolaný rozkladem bílého světla na barevné spektrum – zejména u extrémně jasné večernice Venuše.

Nebeský otloukánek

Do kterých hvězdných zákoutí se vydat, až se setmí úplně? Co třeba do souhvězdí Malého lva vysoko nad jižním obzorem? Tento nebeský otloukánek se bojácně choulí mezi mohutnou Velkou medvědicí na severu a majestátním Lvem na jihu. „Narodil se“ v roce 1687, kdy jej do hvězdné mapy poprvé zanesla ruka polského astronoma Jana Heweliusze. Do vínku přitom dostal 18 poměrně obyčejných hvězd, z nichž ta nejjasnější – Praecipua alias 46 Leo Minoris – dosahuje pouze 4. velikosti. 

Astronomové přikládali Malému lvu zanedbatelný význam, jak dokládá i poněkud zmatečné pojmenování jeho hvězd. Pokud byste v něm hledali tradiční nejjasnější „alfu“, budete se snažit marně, neboť žádná taková neexistuje. Přesněji řečeno je jí zmíněná 46 Leo Minoris, což příliš reprezentativně nezní. Alespoň, že její latinské pojmenování Praecipua znamená „vedoucí“ – myšleno hvězda. 

Sesazená stálice

Abychom byli historicky přesní, až do roku 1826 zmíněná stálice řecké písmeno α v názvu nesla. Právě tehdy však vyšel hvězdný katalog Francise Bailyho, v němž o svou „alfu“ přišla. Anglický astronom se totiž rozhodl, že uvedené označení má příslušet pouze hvězdám s jasností pod 4,5 mag. Co na tom, že je Praecipua ve skutečnosti ještě o něco zářivější…

O to zvláštněji pak působí, že se hned druhá nejjasnější hvězda Malého lva se 4,2 mag nazývá Beta Leo Minoris. Jde o velmi těsný dvojčlenný systém tvořený obřími hvězdami, z nichž se v daleké budoucnosti stanou dva bílí trpaslíci. Bohužel krouží navzájem natolik blízko, že je nerozlišíme ani dalekohledem. 

Dvakrát tři

To ovšem neplatí pro jiné dvě hvězdné soustavy, 7 Leo Minoris a 42 Leo Minoris, obě představující trojhvězdu. První zmíněná leží v západní části Malého lva při hranicích se souhvězdím Rysa a její dominantní pár tvoří jasnější žlutooranžová složka s 5,9 mag doprovázená v úhlové vzdálenosti 1′ slabším naoranžovělým souputníkem s 9,7 mag. Jihozápadně od nich, ve vzdálenosti 1,6′, se pak nachází i zbývající bílá složka s 11,6 mag.

S trojhvězdou 42 Leo Minoris z východní partie Malého lva, jejíž stálice se rozprostírají do vrcholů pravoúhlého trojúhelníku, si hravě poradí i malý dalekohled. Nejjasnější bílá složka s 5,3 mag má ve vzdálenosti 3,3′ o něco slabšího naoranžovělého průvodce s 7,8 mag. Z východu se k nim ve vzdálenosti 7′ přimyká třetí člen s 8,3 mag, rovněž bíle zabarvený. 

Pro fajnšmekry

Malý lev je však docela bohatý na objekty vzdáleného vesmíru, přičemž jde výlučně o skutečně velmi odlehlé galaxie. Dalekohled zhruba s 15cm objektivem jich napříč souhvězdím ukáže asi desítku. Vypravte se třeba za tou nejjasnější, NGC 3344 s 9,9 mag, která leží 1,4° jižně od 40 Leo Minoris. V přístroji se jeví jako 3,5′ široká okrouhlá mlhavá skvrnka s jasným středem, jemuž směle konkuruje hvězda 10. velikosti na východě – ta však do galaxie vzdálené 43 milionů světelných roků nepatří.

Hezkou podívanou skýtá i NGC 3430 s 10,4 mag, kterou od nás dělí 90 milionů světelných let a na nebi ji najdete 1,3° jižně od 46 Leo Minoris. Jako první si ovšem v zorném poli jistě všimnete naoranžovělé stálice zhruba 7. velikosti, v doprovodu o dvě magnitudy slabšího namodralého souputníka. V úhlové vzdálenosti 9′ na severozápad od nich pak spatříte další stálici 9. velikosti. Představíte-li si spojnici mezi popsanými hvězdami jako základnu rovnoramenného trojúhelníku, bude se NGC 3430 nacházet v jeho vrcholu, směrem na jih. Vypadá jako značně oválná skvrnka o úhlovém průměru 1′ × 2′. 

Majitelé velkých dalekohledů mohou v zorném poli pošilhávat i po velmi protáhlé galaxii NGC 3424 s 12,4 mag či po spíš oválné NGC 3413 s 12,02 mag, které leží od NGC 3430 v úhlové vzdálenosti 6′ a 15′ směrem na jihozápad. Jedná se přitom o pouhý zlomek možného galaktického výčtu: Malý lev zkrátka představuje souhvězdí pro fajnšmekry, kteří vědí, kde hledat, a jimž na „nějaké té alfě“ nesejde. 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Berana, 19. dubna ve 22:33 SELČ vstupuje Slunce do znamení Býka.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na konci dubna večer nad severozápadem
• Venuše – viditelná na sklonku dubna večer nízko nad severozápadem
• Mars – viditelný v první polovině noci
• Jupiter – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Saturn – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Uran – nepozorovatelný
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v dubnu 2021

•  2. dubna – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
• 6. a 7. dubna – seskupení úzkého měsíčního srpku, Saturnu a Jupitera za svítání nízko nad jihovýchodem na ploše o průměru cca 17° (6. 4.) a 13° (7. 4.)
• 15. dubna – seskupení úzkého měsíčního srpku, Aldebaranu a Plejád z Býka na večerním nebi na ploše o průměru cca 14°
• 17. dubna – setkání měsíčního srpku a Marsu na večerní obloze (cca 2,5°)
• 19. dubna – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na nočním nebi
• 21. dubna – v noci nastává maximum činnosti meteorického roje Lyrid
• 22. dubna – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
• 25. dubna – Měsíc poblíž Spiky z Panny na noční obloze
• 27. dubna – superúplněk, pro pozorovatele v Česku bude úplňkový Měsíc nejblíž Zemi v roce 2021; při následujícím květnovém úplňku se však bude nacházet jen o pár set kilometrů dál
• 29. dubna – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno