Noc padajících hvězd: Dnes v noci nadchází maximum nejstaršího meteorického roje

Každý rok, kolem poloviny srpna, se planeta Země na své dráze střetává s rojem prachu a kamínků, který za sebou zanechala periodická kometa 109P Swift-Tuttle. Materiál je tak drobný, že rozhodně nepředstavuje pro Zemi hrozbu. Pokud se ale tento prach z komety střetne s atmosférou Země, několik desítek kilometrů nad povrchem se prudce ohřeje a vzápětí vypaří. Pokud má zrníčko prachu dostatečnou hmotnost, můžeme ze Země pozorovat doprovodný jev jeho zániku – meteor, lidově řečeno „padající hvězdu“. 

Kam se přesně na oblohu dívat? 

Perseidy dostaly své jméno od souhvězdí Persea, které můžete najít pod známějším souhvězdí Kasiopeji (má tvar písmene W). V tomto období ho na začátku noci (zhruba od 21:30 hodin) najdeme nad severovýchodním obzorem a celou noc bude stoupat. Později uvidíme meteory vylétat na všechny strany od rodného souhvězdí. V Perseovi jsou ovšem dráhy meteorů nejkratší. Čím dál od Persea se meteor na obloze objeví, tím větší délky zpravidla dosahuje.

Přibližně kolem půlnoci představení doplní vycházející planeta Mars, a pokud vydržíte ještě chvíli, kolem jedné hodiny ranní se nad východní obzor vyhoupne i Měsíc a o dvě hodiny později i zářivá Venuše.

Celonoční mozaika Perseid

Snímek Petra Horálka zachycuje mozaiku Perseid z louky vedle Kolonické hvězdárny na východě Slovenska. Při bližším pohledu zjistíte, že to není úplně obyčejná mozaika, neboť není tzv. celooblohová, nýbrž celonoční. Jde totiž o mozaiku od soumraku do úsvitu (soumrak i úsvit jsou vidět v horních částech vlevo a vpravo, na ranní obloze vlevo doplněny ještě o zodiakální světlo). Když si prohlédnete světové strany, zjistíte, že jih je tam dvakrát – zastoupen momentem začátku fotografické noci a momentem jejího konce.

TIP: Obávané i obdivované vlasatice: Původ a vlastnosti komet

Mozaika oblohy vznikla v noci z 9. na 10. srpna 2018, tedy dvě noci před maximem roje, kdy bylo silné přirozené záření atmosféry, proto je obloha v pozadí mírně do zelena. Od jihu a severozápadu se také rozpadala řídká oblačnost, na mozaice je patrná jako nažloutlé cáry.