Nevydařené manévry: Setkání trojice Sojuzů na oběžné dráze

Třináctého října 1969 se na oběžné dráze poprvé v historii setkala tři pilotovaná plavidla naráz: sovětské lodě Sojuz 6, 7 a 8. Dvě se měly podle plánu spojit, třetí je fotografovat. Skutečnost však nakonec byla jiná
13.10.2019 - Vít Straka


I pro personál kosmodromu Bajkonur šlo jistě o nevšední zážitek: tři starty raket Sojuz ve třech dnech po sobě. Nejdřív zamířil 11. října na orbitu Sojuz 6 s Georgijem Šoninem a Valerijem Kubasovem. O den později ho následovala „sedmička“ s Anatolijem Filipčenkem, Viktorem Gorbatkem a Vladislavem Volkovem, pozdější obětí havárie Sojuzu 11 v roce 1971. A konečně 13. října opustilo rampu plavidlo s číslem osm a v něm Vladimir Šatalov a Alexej Jelisejev

Vzrušující plány

Oficiální popis letu tří Sojuzů zněl celkem „nudně“: testování systémů a designu lodí, společné manévrování, vědecké, technologické a medicínské experimenty. Realita však byla mnohem víc vzrušující: Sojuzy 7 a 8 se měly na orbitě napevno spojit, přičemž posádka „šestky“ by manévr natáčela a fotografovala ze vzdálenosti pouhých 50 m! Podle nepotvrzených informací měl poté dokonce proběhnout výstup do volného prostoru, při němž by se blíže nejmenovaný kosmonaut ze Sojuzu 7 či 8 přesunul ve skafandru „venkem“ z jedné lodi do druhé. 

Zde lze nalézt zajímavou souvislost: Tehdy, na podzim roku 1969, přestože už po úspěchu Apolla 11, stále žil sovětský program přistání na Měsíci – například v praxi neúspěšná obří raketa N-1, jež měla vynášet kosmonauty SSSR k misím na povrch našeho souputníka, naposledy startovala až v roce 1972. A právě výše popsaným způsobem, tedy ve skafandru po vnějším plášti lodi, se měl jeden z členů posádky na lunární oběžné dráze přemístit ze Sojuzu do přistávacího modulu. Sověti totiž tehdy ještě nedisponovali technologií hermeticky uzavřeného přechodového tunelu, jaký spojoval lodě Apollo s jejich lunárními moduly – Američané tudíž prakticky mohli prolézt do přistávacího modulu v teplákové soupravě. Během letu tří zmíněných Sojuzů se tak možná mělo jednat o praktické zkoušky pro budoucí sovětské výpravy na Měsíc. Program byl však brzy poté ve světle úspěchů misí Apollo zrušen. 

Výpočty selhaly

Při letu tří Sojuzů však k žádnému výstupu a přestupu stejně nedošlo. Když lodě s číslem sedm a osm dělil na oběžné dráze už jen kilometr, selhal automatický radarový naváděcí systém Igla. Kosmonauti mohli plavidla teoreticky spojit v režimu ručního řízení, pozemnímu středisku se to však příliš nezdálo a letoví kontroloři jejich setkání odložili. Pro posádky na orbitě se blížila pauza na spánek a řízení letu spočítalo, že následujícího rána, po obnovení spojení, poletí Sojuzy 7 a 8 jen necelý kilometr od sebe. Propočty byly ovšem chybné a skutečná zjištěná vzdálenost obou lodí činila druhého dne asi 40 km! 

Sojuzy musely poté dvakrát přeletět nad ruskými pozemními spojovacími stanicemi, než letoví kontroloři získali potřebná data k výpočtu dalších manévrů. O několik hodin později se díky novým instrukcím Sojuzy 7 a 8 vzájemně přiblížily na 1 700 m a kosmonauti zahájili den předtím zamítnutou „stykovku“ v režimu manuálního řízení. Velitel „osmičky“ Šatalov provedl čtyři zážehy trysek lodi, na finální přiblížení k Sojuzu 7 si však netroufl kvůli nedostatku informací o aktuální vzdálenosti obou plavidel. Pro jistotu tak zas odletěl do bezpečné vzdálenosti. 

Mise už se však chýlily ke konci. Po přistání Sojuzu s číslem šest 16. října se uskutečnily ještě dva pokusy o spojení Sojuzů 7 a 8, oba však selhaly kvůli špatně propočítaným orbitálním manévrům. Musíme si uvědomit, že setkání dvou plavidel, která letí rychlostí skoro 8 km/s stovky kilometrů nad Zemí, nepředstavuje nijak snadný úkol. V 60. letech přirovnávali i američtí inženýři tento manévr ke srážce dvou malých kamenů hozených nad střechu domu. 

Sváry v kosmu

Sověti později neúspěch přičetli špatné funkci setkávacích počítačů na palubách všech tří lodí. Co přesně s nimi bylo, se dodnes neví. Dotyčné procesory se totiž nacházely na zadních částech servisních modulů, které Sojuz před návratem odhazuje, takže moduly shořely v atmosféře. Poletová analýza tudíž nepřicházela v úvahu. Spekulovalo se o špatně těsnících boxech, v nichž byla elektronika umístěna a do kterých se pro její lepší fungování vhánělo helium kvůli zachování potřebného tlaku

TIP: Drama v nekonečném tichu: Nepovedené svařování na palubě kosmické lodi Sojuz

Za zmínku rovněž stojí, že na palubě Sojuzu 6 proběhly první experimenty se svařováním ve vakuu a mikrogravitaci. Z orbitální sekce lodi se vypustil vzduch, načež se aparatura Vulkan ovládaná na dálku Kubasovem z návratové části dala do práce a vyzkoušela postupně tři druhy sváru. Po opětovném natlakování orbitálního modulu se kosmonauti přesunuli dovnitř, aby vyzvedli výsledky své práce. Podařilo se přitom dokázat, že vesmírné sváry nejsou o nic méně kvalitní než ty pozemské. 


Další články v sekci