Nekroplanetologie prozradila, že cizí planety mohou tvořit exotické minerály

O exoplanetách obvykle víme, jak jsou velké nebo hmotné, v jaké vzdálenosti obíhají hvězdu beno jak jsou zhruba staré. S informacemi o jejich chemickém složení je to už horší, především u kamenných planet. Za normálních okolností nevidíme, jak vypadají uvnitř.

Existuje ale jedna pozoruhodná metoda, která nám umožňuje do jisté zkoumat vnitřní části terestrických planet, přesněji řečeno bývalých planet. Jde o takzvanou nekroplanetologii – studium zničených planet, obvykle v soustavách bílých trpaslíků. Když umírá hvězda podobná Slunci, prochází fází červeného obra, kdy se mnohonásobně zvětší, z části rozplyne a nakonec z ní zůstane bílý trpaslík. Během toho může dojít zničení alespoň části planet. Kusy zničených planet padají na bílého trpaslíka a astronomové mohou v jeho záři detekovat chemické prvky, které tyto planety obsahovaly.

Nekroplanetologie s bílými trpaslíky

Keith Putirka z americké California State University a Siyi Xu z observatoře Gemini na Havajských ostrovech analyzovali záření 23 bílých trpaslíků, vzdálených maximálně 650 světelných let a zjišťovali, jaké je složení hmoty z rozbitých planet, která jejich záření ovlivňuje. 

TIP: Astronomové vystopovali bílého trpaslíka s přeživším plynným obrem

Jak se dalo předpokládat, kamenné exoplanety se skládají z podobných prvků, jako planety Sluneční soustavy. Badatelé zjistili stopy vápníku, křemíku, hořčíku a železa. Když ale rekonstruovali minerální složení těchto planet, čekalo je překvapení. V některých případech měly exoplanety podobné minerály, jako ve Sluneční soustavě, ale většinu tvořily exotické minerály, s nimiž se u „našich“ planet nesetkáváme, například ze skupiny pyroxenitů a periklasů. Pro vědce to jsou velmi cenné údaje, které nám mohou objasnit strukturu zmíněných exoplanet a jejich vývoj.