Nejznámější pouť: Všechny cesty vedou do Santiaga de Compostela

Všechny cesty vedou do Santia­ga de Compostela. Alespoň z pohledu poutníků, kteří se někdy vydali Svatojakubskou cestou. Španělské poutní místo toho zažilo už opravdu hodně. Ve vzduchu je tady prý cítit těžko popsatelný klid, ale okolní stromy, budovy nebo mosty v sobě skrývají nejedno lidské utrpení, trápení, ale především naději.

Cesta jako poděkování

Cestami k Santiagu denně procházejí desítky nebo i stovky lidí, kteří hledají klid nebo potřebují najít sami sebe. V pokoronavirové době jsou sice cesty o něco prázdnější, ale postupně se na nich začíná objevovat čím dál víc poutníků. Mnoho z nich teď navíc bere pouť snad ještě víc vážně a opravdově – třeba jako vyjádření vděčnosti za to, že v pandemii zůstali zdraví a v pořádku ji přežili.

Na cestu se vydala také Montserrat Busquets: „Všichni – celá rodina – jsme chtěli na této cestě poděkovat, že jsme zdraví. Máme velké štěstí a chceme ho jako rodina oslavit právě tady.“

„Všechno z vás najednou spadne, negativní myšlenky, konečně začnete přemýšlet úplně s čistou hlavou. Začnete si uvědomovat reálnou hodnotu věcí. Už samotná pandemie nás naučila vážit si opravdu důležitých věcí,“ doplňuje další ze španělských poutnic Laura Ferrón.

Magnet v Santiagu

Mezi poutníky v současnosti rozhodně převládají hlavně „místní“ – tedy Španělé a Portugalci. Do Santiaga ale začínají opět putovat i další Evropané. Cestu už podnikl třeba i Čech Vladimír Vala: „Ten rok v pandemii byl úplně jiný než všechny ostatní. Všechno se zpomalilo, hodně z nás se mohlo postavit tváří v tvář sobě samým a najít v životě to, co opravdu chceme. I tyto myšlenky mohly sem na Camino zavést hodně lidí.“

Katedrála v Santiagu, která je legendárním pohřebištěm svatého Jakuba, jednoho z apoštolů Ježíše Krista, působí jako magnet. Okamžik, když před ní najednou konečně stanete a máte v nohách stovky kilometrů, je prý něco, co nejde popsat slovy. A podle „jednorázových“ poutníků i těch, kteří cestu absolvovali už několikrát, by to měl alespoň jednou za život prožít každý. Všichni přece máme za co děkovat.

Prožít a zanechat

Podle Manu Mariña, jenž je expertem na Svatojakubskou pouť, přenese tato cesta člověka úplně jinam a přiměje vás přemýšlet o těch nejzákladnějších věcech v životě. „Tato cesta může lidem opravdu hodně pomoci při pochopení toho, co se jim v životě událo a proč. Většinu poutníků sem totiž zavede nějaké utrpení, které prožili,“ říká Manu.

Mohlo by se zdát, že pro zdolání Camina vám bude stačit snaha, ale posvátná cesta má svá pravidla. Jestliže budete chtít dostat certifikát o jejím absolvování, musíte ujít alespoň minimální počet 100 kilometrů pěšky, nebo dokonce na koni. Pravidla jdou ovšem s dobou, takže je také možné vyrazit na kole. V tom případě však musíte ujet minimálně 200 kilometrů.

TIP: Ve španělské katedrále objevili „selfie“ neznámého středověkého zedníka

Je ale jasné, že pro velkou část poutníků znamenají překonané kilometry jen podružné číslo a to nejdůležitější je samotný prožitek z cesty. Vědomí, že jste se na ni vydali, nechali tam všechna svá trápení a starosti a zanechali v ní kus sebe.