Nejsilnější vichr ve vesmíru se žene rychlostí 200 milionů kilometrů v hodině

Vichr, označovaný jako kvazarový, vzniká jiným způsobem než větry, které známe ze Země. Jeho generátorem je akreční disk v okolí supermasivní černé díry.

Kvazarový supervítr

Akreční disk se vzniká, pokud se v okolí rotujícího objektu nachází dostatek materiálu, který je v gravitačním dosahu centrálního objektu. Materiál z akrečního disku dopadá po spirále na těleso ve svém středu a stává se pak jeho součástí.

Při tomto pohybu se uvolňuje potenciální energie materiálu, přeměňuje se na jeho vnitřní energie a materiál se ohřívá, takže se stává zdrojem tepelného záření. Kolem objektů se strmou změnou gravitačního potenciálu (např. u černých děr) se zahřívá na velmi vysoké teploty, takže se stává až zdrojem rentgenového záření. Zatímco materiál se pohybuje směrem dovnitř, jeho moment hybnosti musí „téci“ směrem ven. Tím vzniká energie kvazarového větru.

Mimo pozemské stupnice

Pokud bychom chtěli srovnat kvazarový vichr s nesilnějšími pozemskými hurikány, odpovídal by vichr naměřený v okolí kvazaru J0230 hodnotě 77. Za nejsilnější pozemské hurikány jsou přitom podle Saffirov-Simpsonovy stupnice hurikánů považovány ty s indexem 5, při nichž vítr dosahuje rychlosti vyšší než 252 kilometrů v hodině.

TIP: Nejzářivější kvazar ve vesmíru: Uvolňuje tolik světla jako 350 bilionů Sluncí

Vůbec nesilnější pozemský vítr byl naměřen v roce 2010 v Austrálii – během řádění cyklóny Olivie zde meteorologové naměřili poryv o rychlosti 408 kilometrů v hodině. Ještě vyšších rychlostí může dosahovat vítr ve víru tornáda. Přestože chybí oficiální údaje, odhaduje se, že zde vanou vichry o rychlosti okolo 500 kilometrů za hodinu.