Něco na tom je: Genetický výzkum vrací do hry příběhy o řádění opilých slonů

V Africe se vypráví o slonech, kteří si rádi pochutnávají na opadaných plodech maroly, běžného tropického ovocného stromu z příbuzenstva mangovníku, a pak jsou z nich notně opilí. Tyto plody jsou velmi sladké a v tropickém podnebí rychle kvasí. Za pár dní obsahují zhruba tři procenta etanolu. Britští biologové v roce 2005 tyto příběhy vyvrátili s tím, že zvíře velikosti slona se takovým způsobem nemůže „opít“, a že bychom neměli do slonů promítat lidské zkušenosti.

Opilecké zrnko pravdy

Nový výzkum kanadských a amerických odborníků teď ale kupodivu příběhy o opilých slonech bere na milost. Tvrdí totiž, že to nebyli jejich vypravěči, ale naopak britští biologové, kdo omylem napasoval na slony lidská měřítka. Počítali totiž s tím, že sloni metabolizují alkohol podobně jako lidé. A jak se ukázalo, není to vůbec pravda.

Lidé mají ve své genetické výbavě velmi výkonnou variantu genu ADH7, který je zodpovědný za zpracování etanolu v těle. Tato varianta vznikla v linii našich příbuzných asi před 10 miliony let a sdílíme ji se šimpanzi a gorilami. Podle všeho jde o adaptaci na potravu bohatou na plody, které často kvasí. Stejnou variantu genu ADH7 mají například také kaloni, kteří milují ovoce a přitom by neměli být příliš opilí, aby mohli létat.

TIP: Opít se jako zvíře: Holdují i jiní tvorové kromě člověka alkoholu?

Sloni ovšem zmíněnou variantu genu ADH7, která zaručuje rychlé odbourání etanolu v potravě, nemají. Proto jsou sloni vůči alkoholu zřejmě mnohem citlivější nežli lidé. Z toho plyne, že africké historiky o opilých slonech, kteří hodovali na plodech maroly, mohou být, alespoň teoreticky, pravdivé.